Noc poslední, březnová

Odpověď na jednu otázku...

WC 5. Vešla. V malém kamrlíku si mnul ruce zarostlej špinavej stařec. Nic neříkal - jen si mnul ruce – bylo mu už dávno jasné, co každá nově příchozí chce.
Ona zas nic neříkala, protože věděla, že on ví. Mlčky mu do okénka poslala hnědou ošoupanou desetikorunu. Semkla rty. Na okénku, opřeně o rám, ležely důstojně seskládané kusy toaleťáku. On ji vrátil stříbřitou pětikorunu a řekl nejasně: „Vemte si.“
Vzala si… a šla. Chtělo se jí čůrat.
Záchody byly odporný. Počmáraný dveře kabinky a vodní kámen, objímající celičkou mísu.
(...)

Končí se březen!
Zajímavý, ty mezníky času...
Houpu se na houpačce, pořád...
..a dost často se divím a žasnu...

Uvolňuju se a pak zase napjatost,
23.54 a nekonám, co mám konat.

Každej večer... děkuju, strašně moc, že jste, že jsi...