Nevím--- (34)

.. jestli jsem ten dnešní poslední článek trochu nenadsadila.
Byla jsem doma celý den, a tak jsem měla patrně dost času na hysterii, ale když se naši vrátili dneska večer z práce, vysvětlili mi, že jim asi stejně nebude zbývat nic jiného, než se do toho domu v "katastrofickém stavu" nastěhovat. Pokud by to tak bylo, měla bych megaradost, protože splněný sen, který se splní, i když vypadá jako nesplněný...
S pejskem taky nevím, jestli to vyjde.
No, uvidíme. Každopádně rodičové jsou dost na nervy, pořád něco vyřizují a kňourají, jak je děsný, že jsme do toho "šli". Doufám, že to dobře dopadne.
Děkuju moc Zuzce a její mamince za jejich reakce. Je to od nich tak dojemný a hezký, že si připadám až blbě...
<3

Deziluze... (33)

Zdravím vás!
Dlouho jsem sem nic nenapsala. Nechtělo se mi. Původně jsem si přála sem popsat všechny ty věci, které jsem sem nezapsala, ale nakonec jsem se na to vyflákla. Když to člověk neudělá hned, tak už asi nikdy, že jo? :-)
Až dneska jsem dostala chuť něco tady publikovat.
Možná za to může ten nový design, který jsem si zvolila, těžko říct, nebo je to zkátka dáno těmi okolnostmi, že jsem dneska nešla kvůli večerní a ranní nevolnosti do školy (teď už je mi dobře), a tak mám čas nazbyt. Hlavně je to asi tím, že se potřebuju vypsat z toho, co se děje, nebo úplně nejlíp potřebuji nějaká povzbudivá slova...


Zkrátka.. stručně řečeno...
"Splněný" sen se nesplní.
Měli jsme se stěhovat na polosamotu.. do lesů.. do prvorepublikové vilky... A nakonec nic.
Dozvěděla jsem se to včera, jenomže jak mi bylo blbě, nějak jsem si to nestihla uvědomit. Což by možná bylo lepší...
Po třech měsících, kdy jsme to plánovali... už jsme tam udělali tolik věcí... vykopali studnu, elektriku... a naši teď najednou zjistí, že jim banka nepůjčí tolik, kolik by potřebovali nebo co...
Náš byt už je prodaný, takže vůbec netuším, kde budeme bydlet... Rodiče teď řeší spoustu věcí, ze kterých jsem taky dost na nervy, navíc to vůbec neprospívá tátovo zdravotnímu stavu...
Nehledě na to, jak to budu vysvětlovat všem těm lidem, skoro všem svým známým, kterým jsem oznamovala tu radostnou novinu, že nebudeme bydlet v paneláku, ale v domečku... Jak jim to vysvětlím, to teda chci vidět. Bude mi dost trapně...
Ale to se asi holt stává.
Na světě se dějí jistě daleko horší věci...
Jenže tolik jsem se těšila... čas od času jsem sice měla určité pochybnosti, jak to zvládneme, ale říkala jsem si, nějak to dopadne. Pak mi zvedlo náladu to, že jsme si rezervovali pejska... krásné štěňátko chodského psa... Měl se jmenovat Edward... Je mi z toho do breku.
Není nic horšího než přijít o sen.
Za měsíc už jsme měli žít jinde. Jiným životním stylem. Venčit psa na polosamotě s poetickým názvem...
Prožívám deziluzi, příšerné zklamání, rozčarování... Měla jsem mít svůj pokojíček s kulatým balkonkem... nový nábytek z Ikey... pejska... Místo toho budu bydlet možná taky, možná v jiném panelovém domě... kdo ví...
:*-(