Úklid

Když si uklidíš v šuplíku a ve složkách
uklidíš si i v duši

Neuklízím
ale balím se
stěhuji se
odcházím
napořád
asi

Hele já jdu ještě do města
Hm já přemýšlím
tak nic
tak
ahoj

Mlčím a křičím
z lásky k Tobě autenticky nemluvím
vyvádím vevnitř
z lásky k Tobě

Cesta

Vždycky se těším že
zavadíš očima o mé oči
vezmeš kytaru a rozčešeš struny
trochu zčervenáš a zatváříš se vážně

Auto koupání vášeň
nepřiznaná

Za chvíli zmizím
Bydlí ve mně tolik pocitů
a to si stěžuji na utlumenost

Jsem vážná po tatínkovi
a hravá po mamce
rozechvělost z rozhodnutí
které už padlo
přináší pokoj

Polibek svatební šaty slib kočárek rodina velký auto
ne

Hábit Ticho modlitba ústraní sestry dobro pokoj

Plnost a prázdnota
na věky věků
Amen

Touha

Utápím se ve starejch písních od Cranberries
táta mě naučil lásku ke kávě a ke světu
myslím na něj teď hodně

Co vlastně chci?
Čokoládu, pohlazení, objetí,
modlitbu, slova útěchy, telefonát,
cigaretu, píseň, státnice,
odstup, blízkost, naději,
spánek, práci, boty?

Pane, proveď mě prosím tímto temným údolím.
Amen.

Dnes

Nepíšu
ale hroutím se

Nehroutím se
ale brečím

Nebrečím
ale modlím se

Nemodlím se
ale píšu

Nezůstávám
ale vracím se

Běhat v dešti

Když běžím pod širým kostnickým nebem
co mi síly stačí
chci sobě utéct
a v každém kroku
v každém nárazu paty o zem
v každém nádechu a výdechu
něco

vášeň
úzkost
touha
chvění

A začne strašně prudce pršet
směju se a brečím
hrozně nahlas
vevnitř

Slaný pot na obličeji
se mísí s průzračnou vodou

Moknu
před tváří Všemocného

rýpu se ve slovech
a v sobě
ráda

Jsem nucená psát
bakalářku
a pak o sobě hezký věci
a tvářit se hezky na komisi
pozítří

milý A.
je mi líto protože
znám jak to bolí
je mi líto že
nemohu pro Tebe udělat víc než
křížek na čelo
+

Přejezdy

Můj uplynulý týden ve znamení přejezdů
Praha - DŠ

vstávat za svítání
do zimy v domě
a ticha a samoty
do něhož zpívají ranní ptáčata

mě baví

všímat si toho, čeho si lidé nevšímají
svačiny řidiče autobusu
hasiče, který přijel do práce
a má na svém autě nálepku s hasicím přístrojem
(miluju lidi kteří milují svou práci)
mlhy a zapínání a vypínání mlhovek na autě
cestujících v jitřních dopravních prostředcích

Jako bych se pořád stěhovala
Německo tam a zase zpátky
přepínat jazyk myšlení
nálady

Za chvíli
kroky ke kostelu
ke smíření

A pořád dokola si dělat starosti
že nejsem dost dobrá
že nezvládnu
zoufám si a(le) nic nedělám
neumím se rozhodnout

napsat či nepsat
?

"a klec všech klecí
nosíme ve svý hlavě"
jak zpívá Znouze

buon giorno

Haló

Haló?
Říkám do telefonu nejistě
absurdně protože vím kdo volá

Na rušný Staroměstský
slyším Tvůj hlas
znenadání
a neumím než
se třeštivě radovat

Říkáš to samý co si myslím

Pak rychle skončím
a modlím se stejně jako před tím
a mám radost že jsi
to hlavně

Přeju Ti dobrej Zelenej čtvrtek
Přeju Ti dobrej Velkej pátek
Přeju Ti dobrou Bílou sobotu
Přeju Ti radost ze Zmrtvýchvstání

Oheň

Věřím v Boha
u něhož není nic nemožného
dává mi to poznat
mocně

Věřím v Boha
jenž je jako výheň lásky
pokud je Hospodin výhní
jsi výrazná jiskra
která září
a mohla by mě i spálit

Vzdala jsem se pohledu na jiskru
světlo bylo příliš ostré
přesto bych ráda vyprávěla o tom
jak je krásné

úplně se Ti odevzdávám, Pane

...život

Před dvaadvaceti lety
moje čtyřiadvacetiletá máma
dostala kontrakce
bylo to přesně touhle dobou
tuto noc

Tatínek říkal, ale, to je dobrý,
ještě vydrž tady doma,
ať nemusíš do nemocniční hekárny

Přijeli na poslední chvíli
máma sdělovala, jak se budu jmenovat
a rodila mě už při tom

Bylo okolo půlnoci
přelom dne
18 přepsali na 19
a narodila jsem se
v noci
chtěně

Táta mě viděl až v novém dni
byla jsem růžová a apatická

a starší vzdorovitý brácha
tenkrát tříleťák
řekl k babičce
"Ani tam nechoď -
nechodí, nemluví, nemá to cenu."
Byl v těžké deziluzi
připraven že vylezu na svět
připravená na hraní
jak mu všichni slibovali

Jsem vděčná za tu chvíli
za lásku, s níž jsem byla počata
za 8030 dní, kterých jsem na světě
což není moc
zatím

Díky Tobě Pane

Jsem divná

Já nejsem ok
vy jste ok

Řekla jsem dnes na otázku "jdeš?"
že nechci jít
na pivo s lidmi z ročníku

Byla to pravda
respektuju své pocity
byla jsem hrdá že jsem to řekla
ale bylo by mi líto
kdyby to vyznělo
že nemam ráda lidi z ročníku

Chtěla bych nebýt plachá
a cítit že jsem krásná
a chtěná a milovaná

Jsou chvíle kdy
se mi chce plakat
a mám vodu v očích

Stále dokola
nevím kdo jsem kam jdu

A jak to stihnu napíšu udělám
kdy si to přečtu jak se to naučím
?

Ahoj babi
ano v pondělí zase přijdu
nemusíš nic vařit nic nepotřebuju

Jsem k sobě tvrdá
disciplína vládne
brzy vstávat včas chodit spát
každý ráno studená sprcha
a cvičení třikrát tejdne

Pane Bože
buď v tom všem se mnou prosím

Amen

5

Dnes je sváteční den
a přitom vypadá úplně obyčejně
mám šaty kytku ve vlasech
 a radost

Křehká

Jsem křehká bytost
rozcitlivělá a zasněná
drsná a kritická
tlustá a štíhlá
poetická a tuctová
krásná a ošklivá
silná a slabá
a nevím, co k tomu říct.

"Našel by se nějakej dobrovolník?"
a já chci hrozně jít
ale nejdu
Někdy mluvím a nikdo to neslyší
teď

Teď
sedím na přednášce z metodologie
srdce mám zavřené v těsné komoře
cítím že bydlím v něčím stínu

A je mi těžko tak těžko
svůj autoportét jsem napsala strašně
strašlivě ale asi to teda vyjadřuje
jak sama sebe vnímám

Obdivuji Tvůj literární um
cejtím se jako Salieri žárlící na Mozarta
stydím se vůbec být

Proč jsem to nenapsala lépe?
Proč nejsem lepší?

Chodím spát jako poslední
a vstávám jako první

to je nespravedlivé!

Mám hlad ale to
hladoví má duše
jež si libuje v destrukci

Chtěla jsem se ukázat před panem B.
v dokonalém světle
nejsem dokonalá
jsem praštěná a hnusná

Žena

Neděje se nic nového či převratného,
a přesto mám pocit změny,
nebo až jakéhosi němého přechodového rituálu.

Místo džínů často nosím sukně a šatičky,
ráda si dávám do vlasů kytičku
a mám chuť radikálně změnit svůj šatník.

Odkládám své pytlovité svršky a neforemné kalhoty
a vyhledávám eleganci, noblesu a ženskost.

Jsem autentická a většinou je mi dobře.

Občas se jen tak rozběhnu a mám radost.
Hodně se hýbu a hodně dobře jím.
Někdy mě něco zatrápí, ale aspoň vím, že žiju.

Krásné jarní jaro, každému, kdo sem zabloudil!

Ano! Tobě.

Takhle to začalo:

četla jsem nahlas svý básničky protože jsi zorganizoval nějakou sešlost

aniž bych tušila že

jednou za chvíli budu číst nahlas podobně praštěný verše

o Tobě

To bych si nikdy ne(vy)myslela

nikdy nikdy nikdy

Poslední dobou se vynořuješ

z dříve dost dobře zametenejch koutů

mluvíš překážíš bolíš i hladíš

a moc nevím co s tím

Přes čtyři měsíce jsem tě neviděla

neslyšela Tvůj hlas

a nevím jestli je to dobře asi jo

ani zelený vlasy nezaženou tyhle myšlenky

Uráží mě že nevíš cos mi říkal psal

a vůbec žes mě opustil

i když nebo možná právě proto že se to

dalo čekat

Dopis už jsem poslala

to je tak jediný co můžu

je mi strašná zima

a ty

už mě nikdy nezahřeješ

9. 8. (pyyhkimään)

pořád trapně sleduju jestli mi ještě odpovíš
to celý nedává smysl

nechci tě vidět

často tady vzpomínám jak jsi mi řek

že je fajn dát si před tím než jdeš spát sprchu

že to pomáhá usínání

to se mi líbilo taky jak jsi to říkal si vybavuju

to je pravda zjistila jsem

ale jinak se radši snažím nevzpomínat

jako by ze mě tekla slova mám pocit

skoro každej večer

že mi tečou i z uší a že to všem musím všechno říct

a geniálně napsat na blog

a mít co nejvíc lajků komentářů fanoušků

protože tak si zajišťuju identitu

pyyhkimään křičí finské dítě když potřebuje utřít zadek

pořád dokola to řve než někdo přijde

to slovo se zařezává do hlavy

víc nahlas už to nejde nesnáším to

břicho

zase znova pořád mě bolí břicho
a slzí mi oči když čtu slova od Tebe
mám Tě tolik ráda
a i když už nemám vizuální představu
vzpomínky neumíraj
kéž bys tu byl
vím jak nám spolu bylo hezky
fňuk fňuk

a když po sobě tak čtu ten blog
nemůžu si nevšimnout jak
pořád dělám řeším to samý
ty samý témata písničky chyby?

(proč jsem ještě žádnou ze svejch písní
nedosáhla svýho
a proč pro mě nikdynikdonic nesložil
a proč vždycky zůstanu sama
mimochodem všechno nejlepší B.
díky za všechno hlavně za to že už mě nebolíš)

válím se držím se za podbřišek
chce se mi blejt a přejídat se
spát jen spát
drsná introspekce
ubohost slabost depka
hnusnej hořkej čaj na žaludek

mám strach z Finska ze zkoušek

vytřela jsem dům
ale zůstaly tam usazeniny
špíny v rozích mý duše

červený víno

občas je modlitba
když kouříš z okna
jednu cigaretu za druhou
je Ti zima
posloucháš ázerbájdžánskej jazz
venku prší
mobil mlčí
a z červenýho vína máš červený tváře

hledám Tvoji tvář
Pane můj

národní třída

zdááár
ty nosíš V. košili?

ne a jdi do prdele s jeho jménem

ne to je moje pánská kostkovaná košile

cesta na oběd vede přes Národní třídu
vyprávěla jsem Ti že mě baví jak se tu dotýkáme historie
tys řek že Tě to až tak nebere
v průchodu jsi potkal svýho kouče
čaaau promiň já tady něco mam
řekls mu a darovals mi úsměv

ostrovní ulice čajovna
kdes mě pohladil po vlasech (!)
zastavila jsem se na chvíli
na tom rohu kde jsme kouřili
Tvůj tabák
plakala jsem
a všechno mi bylo fuk

a odtud jsme šli do milovanýho podniku V.
(jistě si nepamatuješ jeho jméno
ani ulici v němž se nachází
to jen já přesně vím
kdy máš narozeniny a svátek)

(fuj co to je za divnou holku
mastnou zpocenou rozcuchanou
?
jo aha to jsem já odrážející se ve skle
zasmála jsem se)

teď je mi líto pána co prodává plyšový chodící pavouky
mám chuť ho obejmout jak ho lituju
a pán nabarvenej na bílo za sochu
jehož kasička je zcela prázdná
a slepej pán s pejskem
nové číslo nový prossstor
ach

milý!
domluvila jsem nám ten společnej byt
přivážu si Tě tam řetězem
tentokrát budeš ty bezbrannej
ustříhám Ti křídla a budu Ti jima mávat před obličejem
škodolibě a vášnivě
budeš celej jenom můj

nikdy
bolíš mě
kurva

běh

včera jsem uběhla
na debilním šlapacím trenažéru
debilních bezmála pět kilometrů
a pak jsem ještě posilovala
břicho nohy ruce zničit
sebe svý debilní tělo
kéž bych chcípla
třeba v metru kde by ze mě zbyla
mastná skvrna na podlaze

ale to nejsem celá já
já nejsem jen tyhle rouhavý myšlenky
a truchlivý melancholický zádumčivý pocítky
jsem taky něco jinýho
jsem slečna pracující v knihovně
co se dneska oblíkla jako by šla do divadla
sukně punčochy blůzička
dobrý den vracíte?

jsem rozedraná vevnitř
tak chci bejt navenek upravená aspoň
ahoj jak se máš?
docela dobře děkuju
sluší ti to
fakt? dík

došly mi peníze
vykouřila jsem poslední cigaretu
mám hlad bolí mě břicho
nedošla jsem na přednášky
nic nedělám neumím se učit
pronásleduje mě pocit viny
nepostím se ach jo
ale jsou i horší věci

třeba rozchody

slunečné ráno

probudila jsem se svítilo slunce
byl slyšet ptačí zpěv i přes zavřený okno
naproti mý posteli je zrcadlo
viděla jsem v něm svý oči
byly takový v transu chameleonský živý i unavený
mokrý a praštěný
a ty jsi spal

celej ten výjev se podobal
snímku z nějakýho videoklipu
k písni o dočasný lásce

proč to nikdy není naopak
že ty bdíš když já jsem ve snech?
že ty přemýšlíš a já jsem mezitím
ve sladkým bez-vědomí?
že ty mě nesčetněkrát něžně probouzíš
a já líně pousínávám dál?

bylo mi to silný
jak jsme spolu usnuli v mý posteli
v dívčím pokoji
víš že tu takhle ještě nikdo nenocoval?

a stydím se že to píšu
a neumím o tom mlčet
a čau, řekls a dost
nejsme svoji
nikdy jsme ani nebyli

z bláznivýho opojení jedu jak na studenou sprchu
do kláštera do mlčení do modlitby
za Bohem
zatímco Ty jedeš někam úplně jinak
asi je to tak správně

vypnu mobil zavřu počítač
začnu bejt zticha a poslušná
a budu plakat
jako ta liška z Malýho prince
(What does the fox say?)

vlak
zase koukám v posledním vagónu jak mizí koleje
jak letí čas jak přítomná chvíle střídá přítomnou další
chtěla bych na těch kolejích nechat
všechny svý nejistůtky smuténky* kňoury
tak jako se tam nechávaj hovna když se někdo vykadí
(naturalismus je mi tak nepřirozenej, že se ostýchám)

stejská se mi po Tobě
už teď
ach jo jsem tak trapná starostná
zase jsi mi zmizel
a mizíš pořád a já se z toho poseru asi

stačí to že se máme rádi
?
(otazník podobný Tvému uchu...)

dokola pořád znova se ptám
proč nemůžeme bejt třeba
úplněobyčejnejpár?

* zdá se mi fér poznamenat, že smuténka je neologismus
mého idola Jana Skácela