Jarní rovnodennost-i

Zase Měsíční sonáta.
Tradiční znělka osa-mělé pondělní noci.
A v těch klavírních tónech, klapkách černých i bílých,
 je všechno,
bolest, radost, úzkost, úleva, víra, panika, naděje, hrůza.

Tejden starý myšlenky se vracejí.
Rok starej cit se prohlubuje...

Prázdná jak vykotlanej důlek
(percepční obrana?)
(transformace?)
(pud sebezáchovy?)

sich verzichten x aufgeben

beze slov, vysvětlení, ničeho...
šeptám prosbu za mír
- je k něčemu?

Aha, no jo, já opravdově žiju!
Ono to celý není jenom hra...?!
Tahle myšlenka je se mnou už od nějakejch osmi let.
Nenaučím se dějepis a nenaučím se nebát...

Další světlá nahá noc

A co budeme dělat, až bude jaro...?

Jaro je tady!