Odešla(s)

¨Třeba je to, je to fikce...

Už běží třetí týden

co

zmizelo
tužidlo na vlasy
její velkej hlasitej fén
i hlasitej hlas

Vařím peru žehlím
vpíjím do toho bolest
a zlomený srdce

už nepíšu
a poslušně beru antidé
abych se nezbláznila

Chce se mi brečet
když cejtím že je Ti zle
milý

Dala bych Ti všecko na světě
antistres
svou sílu
pusu

...

Ale vlastně
děkuju jí
že mě toho tolik naučila
že mě naučí
odpustit
...

Strach před maturákem

Že nebudu dost krásná a že moje šaty nejsou dost slavnostní.
Že se opiju a budu trapná.
Že se rozbrečím a rozmaže se mi líčení.
Že se přerazím ve svých nezvykle vysokých lodičkách.
Že nezvládnu tanec s panem australanem P.M. (Nebo on se mnou...?)
(Proto)že neumím tančit a on asi taky ne.
Že se to nestihne.
Že budu vypadat jako ovečka.
Že se správně nenastavím, až mě budou stužkovat.

Uvidíme v pátek...