M(ív)ám nutkání.
Nutkání něco si zapisovat, zaznamenávat - všelijaký slova, věty, spojení...Často je píšu do mobilu... tak(,)že to asi vypadá, že pořád někomu píšu, jenže ve skutečnosti si píšu většinou jen sama pro sebe.
(Sama pro sebe.... to mně děsí. Nežiju tak docela trochu sama pro sebe? To mě děsí, fakt... a nechci.)
Stalo se to i ve středu, když jsem si zaznamenávala větu: Smíření. Netřeba slov.
Jenže, už začínala kontemplace, a nestihla jsem to dopsat a tak tam zůstalo jen Smíření. Netře
Tře? Netře? ... Nevím. Nechám to tak. A vůbec - možná je nejjednodušší, nejlepší... nechat věci tak jak jsou než fňukat nad vším, co "není, jak by mělo být"...
Slova... tak fascinující, ty jejich významy!
8.3. Bude mě mít někdy někdo rád? I když si nečešu vlasy a chutnají mi cigarety? A čuchám k novým knížkám, a vůbec, jsem tak makrosmaticky ujetá? Po ránu protivná a po-řád líná? Ničemu nerozumějící a pyšná a sebedestruktivní? A zhoubně egocentrická, když tohle celý píšu...? (- Má mě rád?)
Půlnoc! Teď,teď! Děkuju!
11.3.
Hodina mezi pátou a šestou. Šla kolem té ulice, uličky, schválně. Byla prázdná.
Směšný.
(Proč by nebyla prázdná?)
Vůně kuřáka z tramvaje.
Pořád ta samá klíčová slova.
Čas žít... Tu kytaru už stejně nestihne. Sebe-středno? Zoufalství? Šílenství?
---!!
Jemné naznačení.
Slova jsou moc.
Svátosti jsou moc.
Podchod. Znásilnění? Ne, věří.
Rozkouslá hořká čokoláda se válí nedojezeně na zemi.
... (tak jak-o mi ještě nikdo nikdy nechyběl).
Knihy otevírají mysl.
Epizoda...?
(...) To spíš já jsem ta(k) zoufalá.
Smíření... nebo smrt?
Hodina mezi pátou a šestou. Šla kolem té ulice, uličky, schválně. Byla prázdná.
Směšný.
(Proč by nebyla prázdná?)
Vůně kuřáka z tramvaje.
Pořád ta samá klíčová slova.
Čas žít... Tu kytaru už stejně nestihne. Sebe-středno? Zoufalství? Šílenství?
---!!
Jemné naznačení.
Slova jsou moc.
Svátosti jsou moc.
Podchod. Znásilnění? Ne, věří.
Rozkouslá hořká čokoláda se válí nedojezeně na zemi.
... (tak jak-o mi ještě nikdo nikdy nechyběl).
Knihy otevírají mysl.
Epizoda...?
(...) To spíš já jsem ta(k) zoufalá.
Smíření... nebo smrt?
Je mi normálně.
Mám bejt ráda?
Z myšlenek městského autobusu:
Hučím do tmy. Tím cestováním člověk ztratí tolik času! Bolavej vejfuk. A ten pán s šedivými vlasy řidič by to už taky radši zabalil a jel teď jistě radši pátečně povečeřet se svou postarší manželkou, kterou pořád miluje...
Milu-je!
Pokud někdo miluje, znamená to, že je mu milo, když je!!
Je to příčina... nebo důsledek?
***
0.34
Nemám z tohohle článku moc dobrej pocit.
Dobrou noc, všem spícím i bdícím!
A děkuju, mám vás ráda...
Dobrou noc, všem spícím i bdícím!
A děkuju, mám vás ráda...

0 komentářů:
Okomentovat