Balkonové ach jo

Už zase.
Z šuplíku se spodním prádlem vytáhnout zelenou krabičku.
Slíbila jsem, že nebudu!!
Sednout si na modré zábradlí kulatýho balkónku
zavřít oči aby mě neviděla sousedka ani soused

Mraky plujou
vítr čechrá stromy
větrníček se točí kroutí svíjí
neuvěřitelně jako já na Trabandech
je mi smutno stýskám si snažím se modlit přemýšlím

Přesně takovej balkon... jakej měla v pokoji i Julie
...i já vyhlížím svýho Romea
trapně upřímně čekám vytrvale ten vůz
konkrétní značky a konkrétní barvy

ach jo
miluju tě k zbláznění

ach jo
říká ag plaše když sedí na mý černý točící židli
vy jste tu všichni tak mrtvý
je milující devítka
(modlím se aby našel tu pravou)

ach jo
říkám už po sedmnáctý

Mám ty zadržený slzy uvnitř
jako pan noční autobusák přezdívaný Medvídek
když se rozpovídá o svém milovaném zesnulém bullteriérovi

A zítra
jump?
Já??

pořád radost z batikovaných věčí
koupím si bulgur až přijedu
za dva tejdny zase domů
a pak znova pryč

kdepak jsi?
Stejská se...
říkám pořád dokola
opíjím se pořád dokola

I teď
po třech menších čtrnáctkových
výborných tmavých dobřanských pivech
vlezu si na noční balkon
závidím cvrčkům jak si cvrlikají v páru
nočně zapnutý zvuky na mobilu co kdyby
chuť křičet jako na krásným vandru nad vodní přehradou Naděje
štěkot psa z dálky od domu nejblíž dálnici
ten tichej zvuk dé pětky
jak se asi mají jedoucí? jsou šťastný?
Dobré Štěstí tenhle dům tohle místo je krása
děkuju
!
počítám hvězdy jedna dva tři
jako svítí! některý míň, jiný víc...
pořád se omlouvám
omámeně

z šuplíku se spodním prádlem vytáhnout zelenou krabičku
…

(Viceroy made with pride
fresh mint
yeah

Jsem tak slabááá)

Prázdn(inov)ý dopo

Jak se máš?
Mám se... spokojeně??
Zpokojněně?

Cože?

Ach, Bože.

Je to ta samá vlna energie
kterou vevnitř plakala jsem nad třemi rohlíky
které jsi mi vlastnoručně vybral na cestu
(a které mi pak bylo líto sníst)

Je to stejný jako bušení srdce když
zbylo mi jen tohle prázdný prázdninový dopoledne
prázdný srdce plním jídlem cigaretou občas doutníkem
pustou duši čajovnou knihami internetem

Je to jako když
jdu do hospody úplně na kraji vesnice V
mám na krajíčku když jdu
po levici solární panely
přejezeně překouřeně převíněně
miluju
batikovaný nebe
U hospody: prosim vás, kudy se tam leze?
Nikudy máme zavřeno a cigarety už
stejně došly
říká paní zmalovaná a právě kouřící
hm tak nic jdu zpátky
solární panely po pravici už

co mám dělat se životem?
chvěju se vevnitř to je blbost
hledat na internetu vysoký školy
kam? co? jak?
proč?
co chceš dělat až budeš velká
Peťko??

psycholožka?
logopedka?
učitelka?
novinářka?
porodní bába?
jeptiška?

Veliká vděčnost za přátele
děkuju
!

Existenciální třes
prázdn(inov)ý dopoledne
zase takový kdy chce se
celodenně válet nečinně v posteli
kafe smutno prášek cigarety
promiň

(stejská se mi)

...O čem, proč?

O čem mám vlastně, do prdele, psát, už podruhý, když se mi to celý smazalo?
A proč jsem zapnula ten počítač, nočně, a proč sem něco ťukám, když nevím, co?
O čem mám vyprávět?

Že nejde mi pořádně ani nic psát si do deníku
jako mi nejde brečet
když to nejvíc potřebuju?

O tom, že nemůžu spát, protože toužím
a mnohem víc proto, že vím?

(...)

O tom, že baví mě bloudit po antikvariátech, vdechovat tam vůni starých knížek, bez vědění, u koho která z nich bydlela, kdo osahával její listy a jezdil očima po jejích řádcích?

Že v čajovně objevuju tajemství čajů a občas se tam začítávám do antikvariátového Nikoly Šuhaje?
Že se zamilovávám do Nikoly Šuhaje?

Že se zamilovávám... pořád, silně, tvrdošíjně, vášnivě,
do(vnitř) stejnýho muže?

(A že chtěla bych být Eržika...?)

O tom, že pláču, když odjíždí(š)?

A, že pláčou u mne jiní lidé a já si přijdu bezmocně a nepatřičně
jako husa, jejíž semínko spadlo do skleněný lahve od švestkovýho vína,
který má tuze úzký hrdlo?

A že pořád kouřím a vajglíky házím do tý lahve s úzkým hrdlem?

O tom, že i mně se rozrušeně zúží hrdlo, když třeba zazvoní mi telefon?

Že když mám hlad, nejím
a naopak?

Že zítra výjimečně nepracuju a nevím, co s tím budu dělat?
A že nemám vůbec žádný peníze, jezdím načerno a kradu doma placatku s whisky?

...a k tomu, že každodenně modlím se nešpory, miluju Boha,
naši farnost, svoje i jiné spolčo, že miluju

a že to bolí a že nevím a...

A že je mi v podstatě dobře?

(Nebo je to jen smradlavá útěrka, která jen na-oko zakrejvá
ten strašlivej hnus?)

0.22

To už je fakt poslední kapka.
Píšu sem cosi, soustředěně, už půl hodiny a ono se to náhle bez varování cele navždy nevratně
smaže.

Brečim. Do noci.

:-I

Už dlouho nevím, co jak napsat.
Ještě žiju.

V pokoji mi imaginárně voní jakýsi lahodný čokoládový dort.
Kočka se o mě vášnivě lísá.
Jsou prázdniny.
Přestávám kouřit.
Modlím se breviář a růženec.
Pracuju v čajovně.
Byla jsem na krásným vandru.
A je toho víc a jinak.. jak chtěla bych psát, ale... nejde mi.
Nejde mi nic, vlastně.

Písmenka se rozsypala a někdo je možná snědl, protože se stala součástí písmenkové polívky.
Jsem ve všem a zároveň v ničem.
(...)