Ach jo.
Nejde mi psát.
V hlavě spoustu motivů... ale nejde mi o nich psát.
Je mi tak nějak... normálně, asi. Nebo já nevím.
Vlastně se na to běžný člověk moc často sám sebe neptá.
Je to jako kdyby mi někdo rozčesal vlasy.
Rozčesala jsem si vlasy.
Chtěla jsem to - poprosila jsem o to,
aby moje vlasy byly rozčesány,
abych mohla a uměla žít a fungovat mezi ostatníma.
Byla normální.
Docela to tahalo.
Už žádný zamotaný pramínky, co nejdou rozčesat.
Jen velkej chomáč vlasů v hřebenu a neklid.
Tohle jsem chtěla?
Najednou se přestávám poznávat.
Někdy.
Furt.
Těmito slovy.
Nevím.
Všechno jde tak nějak mimo mě.
(Pohlazení
po rozčesanejch vlasech
se slovy
to bude dobrý
Peť(ul)ko)
A přitom se mi stalo/děje tolik intenzivních a silných věcí, vjemů!
- Víkend!!
Ach jo.
Štvu se.
Chtěla jsem psát... a nejde to moc.
Neumím. Nikam. Na papír, do deníčku, do mobilu...
Spím jinak a nejím moc.
Prý si zvyknu.
V cestu, co v náruč prachu vydala se,
OdpovědětVymazatvpisuju nesmrtelný naše lásky,
pláču, že nehladíš mě po vlasech,
a strach mám, pocit zmaru sázky.
Sázet se s darem božským neradili,
a znovu jsem je neposlechla,
pryč jsou dny, kdy jsme se milovali,
teď znova jsem se nadechla.
Po sprašný rovině novejch vteřin
deru se dopředu v maratonu,
vyhraju to, i když nevěřím,
že někdy prohru zapomenu?
Dejte mi chvíli
nechte mě dýchat
koncem začíná motiv zcela nový,
poprvý prostě dřou,
pak nechaj vyhrát,
jako když tóny harfy odezněly...
ahoj Peťulko! To bude dobrý, nevím přesně, co řešíš, ale na Tvém blogu mě napadají pořád nová slova ;-) měj se co nejkrásněji a napiš...
"Prý si zvyknu". to říkají všichni, a bývá to pravda .. člověku nic jinýho nezbývá. měj se krásně, a napiš, až se objevíš po Velikonocích na FB, dlouho jsme si nepovídaly. Sabriel
OdpovědětVymazat