Světlá noc

Nevím, jestli jsou ty světlý noci k závidění. Těžko se mi tu spí.
Možná jsem si zvykla...nebo jsou teď trochu tmavší, opravdu?
Bílá obloha v noci. Vlastně už si po dvou měsících nedokážu vybavit opravdickou noc.
A hvězdy, jů! Ty tady mají prý jen na podzim.

Co asi děláš, ty, jehož oči jsem zkoumala před půl rokem?
Mlčím k Tobě zarytě a přitom s Tebou trochu tajně mluvím.
Asi máš další holku, svoje pitomě rozcuchaný vlasy a pořád dlouho spíš a blbě jíš.
Stejně jsi mi nějak přirostl k srdci, k mojí smůle.

Co asi dělají moji učitelé, napadlo mě při písni Trabandů? Ti základkoví, gymploví, vysokoškolští?
A vůbec, zajímalo by mě, co dělá spousta mě milých lidí.

Odepsala mi paní Spisovatelka Š., které si velice vážím. Jaké to dojemné dojímavé překvapení!
Chvíli mi trvalo, než jsem mail vůbec byla schopná otevřít, jak jsem byla rozechvělá.

Mám jít zejtra k tomu doktoru, jak mi říkají rodiče?
Zvlášť, když už jsem schopná takhle všechno vyblogovávat světu?

Až přijedu za tři tejdny domů, budu taková ta obtížně vydejchatelná osoba, co za každou větou říká "Jóóó, to ve Finsku...". Měla bych napsat další příspěvek o drobnostech, které mě tu dojímají.

nejím nespím hoří mi tváře
kloktám vodu se solí
toužím po kráse a nalézám jen
pohrdání k sobě
...