Svému muži

Můj milý!

Zatím jsme se pořád nepotkali, ale snažím se věřit, že se to jednou stane.

Za svůj poměrně krátký život jsem kromě silných platonických lásek měla už dva milé před Tebou. Vždycky jsem si o každém z nich myslela, že je to ten Pravý, tedy že jsi to ty, a každý z nich mi nakonec ublížil, i přes to (nebo právě proto?), že mě mé laskavé okolí varovalo, že se tak stane.
Věřím, že jednou najdu Tebe, se kterým to neskončí v slzách, ale třeba před oltářem.

Možná Ti píšu zrovna teď proto, že jsem se dnes byla podívat na finské svatbě. Po týdnu střídavého ležení a zmírání v nemoci jsem zkusila vstát a vydat se do kostela. Věděla jsem, že se tam oddává. Přišlo mi silné být tomu přítomna - jak hrají varhany, přicházejí milovaní, sobě zaslíbení, nevěsta oděná v bílé roucho a v nejkrásnější podobě, ženich s chvěním uvnitř, že dnes dostane k sobě ženu, tak jako Adam Evu. Nezastavitelně mě rozplakal akt, kdy tatínek přivedl ženu/dceru k oltáři, zanechal ji muži a zůstal sám. A vůbec jsem hodně plakala, až mě to překvapilo. Cizím jazykem, kterému málo rozumím, řečené ony důležité věty, které během chvíle změní zbytek života. Zdálo se mi to jako magický zážitek, čistá mystika - snad právě proto, že má finská slovní zásoba je omezena na číslice, potraviny a dětské fráze typu pojď si hrát, chce se ti čůrat?, maminka přijde brzy, a podobně.

Mám naději, že na mě někde čekáš tak, jako já čekám na Tebe. Že za mě snad také prosíš, že mě vyhlížíš. Často ale propadám zoufalství, že neexistuješ, že není na světě žádný muž, který by mě mohl mít doopravdy věčně rád, kterému bych připadala přitažlivá a nejkrásnější. V takových chvílích prosím Pána Boha o sílu a vytrvalost.

Je to zvláštní, ale znám mnoho krásných, mladých a laskavých lidí, kteří stále nemají s kým chodit, i když by si to hodně přáli. Jsem za to někdy vzteklá. Čím déle člověk čeká, tím víc je nervózní, že je něco špatně. Jako když stojíš před nemocničním výtahem - a dlouho nic. Předlouho. Začínáš si myslet, že eskalátor má poruchu, že Tvůj život má poruchu.

Možná se mým milým stane Pán Ježíš. Pro nekřesťana to zní možná fanaticky až šokujícně, ale možnost zasvěceného života v řádu nebo v komunitě nechci vylučovat. Žádné výraznější volání neslyším, ale zůstávám otevřená.

Kéž bys byl, přála bych si teď, když sedím v dalekém Finsku na kraji své postele, trochu mě bolí hlava, žmoulám si vlasy a často je mi tolik osamělo.

Amen.