Slátanina o svobodě

Psala jsem to už asi v horečkách, jinak si tu kravinu nedovedu vysvětlit.
Bojím se toho, co mi za to učitelka asi tak dá za známku, lituju Kiki, že se u toho musela potit to celý odpoledne vedle mně a poslouchat moje nářky a víc než pochybuju, že tohle někdo pošle do novin...
A... chudák Míra =D

Jsem svobodná?
Ano.
Alespoň mám takový stav zaznamenaný v občanském průkazu.
Žiju dokonce i ve zcela svobodném, demokratickém státě.
Stalo se to přesně před dvaceti lety. Minulý režim byl přerušen zvoněním klíčů při Sametové revoluci. Skončil komunismus.
Při vyřčení názvu tohoto rozporuplného politického systému si rodiče vzpomenou na frontu na banány, šílené reklamy, uzavřené panem Vajíčkem, které jsme si pouštěli ve škole, oslovení „soudruh“, nemožnost cestovat za hranice jiných států a na spartakiádu.
Nic z toho jsem však nezažila na vlastní kůži.
Každopádně by se to dalo shrnout jedním slovem – nesvoboda.
Napadá mě spousta dalších věcí, které si představuji pod pojmem nesvoboda.
Vězení. Nejen to domácí. Pronásledování. Cenzura. Otroctví. Klec pro křečka.
Nepříjemný pocit nevolnosti, když chci jít při hodině na záchod, ale paní profesorka mě nepustí.
Ale co vlastně skrývá pojem svoboda?
Nevím.
„Svoboda znamená možnost činit vše, co neškodí druhému.“, píše se v americké ústavě. Každopádně teď bych se například cítila svobodněji, kdybych nebyla nucená pokoušet se vytvořit nějaký článek.
Jenže i svoboda má své hranice. Smíme dokonce určovat hranici mezi životem a smrtí. Jakožto těhotná žena se například mohu rozhodnout pro interrupci. Mohu určit, zda dítě bude žít, či ne. Je tohle svoboda? Právo na volbu?
Alespoň podle mě. Myslím si, že svoboda každého člověka končí právě tam, kde začíná právo toho druhého. Bohužel na to dost lidí nebere ohled a domnělá svoboda se mění v sobectví, prospěchářství, honbu za vlastními tužbami na úkor jiných. Lidé si dělají, co chtějí, říkají, co chtějí, řídí se, čím jen sami chtějí. Přechází to třeba až v anarchii.
A co vy? Chápete svobodu? Dokážete si ji vážit?
Za sebe říkám, že ne. Třeba by mi poradil můj kamarád – Míra Svoboda.