28.10. a 29.10. - den u Zuzky (17)

Ahoj! Nebudete mi to věřit, ale teprve teď jsem vstala. =D
Nicméně, táta mě pustil na počítač, a tak nastává chvíle k blogování.
Podzimní prázdniny si zatím moc hezky užívám. Sice dopadnou nejspíš úplně jinak než jak byly původně naplánovány, ale tak nevadí.
Předevčírem jsem jela s rodinou a strejdou do Stříbra na hřbitov, kde mám pohřbené dvě prababičky a pradědečka. Takže to bylo takový... smutný. Zbytek dne už jsem se jenom tak flákala, četla si Alenku v říši divů (je to fakt děsně ulítlý, ale zatím se mi to celkem líbí =D) a hrála něco na počítači.
Včera to bylo bezva. Velice spontánně jsem jela k Zuzce, protože mě pozvala. Myslím, že ani nečekala, že odpovím kladně, a budu moct (i když těžko říct, co se honí Zuzce hlavou - můžete to studovat na jejím blogu), každpodně jsem tedy někdy kolem čtvrt na čtyři vyjela za ní.
(Nechápu, co jsem dělala celou tu dobu před tím - paradoxní je, že právě z důvodu toho, abych měla větší přehled o svém čase jsem začala blogovat, a stejně mi uniká mezi prsty.)
V jejich vesničce nedaleko od Plzně se mi to moc líbí. To městečko pro mně vyzařuje cosi klidného a pokojného. A atmosféra je tam vždy přátelská. Zuzka má moc milou mamku, která se hlasitě směje (to je myšleno samozřejmě v tom dobrém slova smyslu =) ), a je taková srdečná.
Zuzká má taky 3 roztomilé sourozence, kteří jsou strašně hodní - nejstaršího Dádu (5 let? omlouvám se, ale na věky mám špatnou paměť i odhad...), prostřední Klárku, která si i přes svůj handicap dokáže úžasně vychutnávat života, a která je na svůj věk (jsou jí 3, to jediné vím jistě, protože jsem byla dokonce na její oslavě narozenin =) ) úžasně chytrá (umí všechny barvičky, čísla snad až do desíti a zvířátka), duševně vyspělá a řekla bych i taková...empatická. A nejmladšího Káju, kterej je hroozně sladkej =D Má takový hezký tvářičky a rošťácký oči. Ale když se zlobí, dupe nožičkama. =D
Přála bych si taky jednou mít tak milý děti. Asi nejvíc mně včera dojalo, když nás Klárka prosila, abychom byli potichu protože její miminko už šlo spinkat.
Taky jsme potom hráli ručně vyrobenou hru, kterou vymysleli kreativci Zuzka s Dádou, přičemž Kája se pořád snažil zapojit do hry, a tak svou figurkou ťapal někudy úplně jinudy než my a brumlal si "či, čtyři, pět".
Večer pro mně ochotně přijel taťka, takže i dopravu jsem měla dokonale zajištěnou.
Den jsme si zkrátka užili a bylo to moc fajn...
Děkuju!