1. Víkend na kurzu animátorů (14)

Jak jste si mohli povšimnout, v pátek jsem chvátala až tak, že jsem sem nestihla nic napsat.

Nuže, do toho. Nevím, jestli se mi to chce až tak nějak rozmazávat, ale když už mám ten blog, tak sem něco o tomto víkendu napíšu.

Zúčastnila jsem se 1. víkendu kurzu animátorů. (Pokud nevíte, kdo je to animátor, klikněte na smajlíka =D.)

Pořádá ho plzeňské DCM (Diecézní Centum Mládeže), v jehož budově jsem se tento víkend ocitla poprvé.

Přiznávám, že jsem z toho byla trochu nervózní. Co tam bude za lidi? Dokážu se vůbec seznamovat s neznámými lidmi? Zvládnu to? Naštěstí mi byla dost velkou oporou moje vysoká Kiki.

Když jsme tedy spolu dorazili v pátek v 19:00 do "décéemka", a s lehkými obtížemi našli ostatní, byla jsem z toho všeho ještě trochu vydřená. Setkání začalo Mší Svatou, na kterou dorazil i zástupce biskupa, a která obsahovala hlavně povídání o církvi a o Adamovi a Evě. Potom jsme měli večeři, na které jsme se začali navzájem seznamovat.

V sobotu jsme jeli na plzeňské biskupství, abychom se účastnili kurzu pro akolyty. Bylo to pěkné, leč možná dost rozstáhlé. Ke konci už jsem se vůbec nedokázala soustředit. Všechno se jevilo velmi hezky. Až na malý zádrhel, ze kterého jsem byla až fanaticky nervózní...

Překvapení.

Překvapení, které nás mělo vzápětí čekat, a kterého jsem se bála už od doby, kdy jsem si přečetla v mailu, že něco takového bude. Poslední dobou mi tak nějak překvapení lezou dost na nervy..

Představovala jsem si, že to bude nějaký výsadek, že nás zkrátka někam odvezou autem, a my budeme muset dojít zpátky za pomoci našeho orientačního smyslu. To bude moje smrt, myslela jsem si, protože mám abnormální tendence se naprosto všude ztratit... Dokonce k tomu směřovaly i poznámky Petra ("No, nejsi moc teple oblečená.") a Kryštofa ("No, to jsem teda zvědav, kdo to překvapení zvládne."). Začala jsem být v nitru pomalu až hysterická...

Když jsme vyjeli z biskupství, a drželi se pořád ve směru ku Praze, myslela jsem si, že ten "orienťák" proběhne někde v jádru našeho hlavního města. Ano, často mám zbytečně velkou fantazii.

Nakonec se stalo to nejlepší, co se mohlo stát. Překvapením totiž byl křesťanský hudební festival VOX, na který jsem vždycky chtěla jít. Opravdu jsem si ho užila, obzvlášť mně chytla za srdce poslední emo/indie německá kapela Waiting For Steve...

No, a dnes nás čekala, kromě mše, snídaně, balení a oblíbeného závěrečného úklidu, i keramika. pravdu jsem si to užila - sice nedisponuji výtvarnou šikovností, ale šlo o to, že člověk si tím úžasně pročistí hlavu. Vyrobila jsem... no, to bych sem vlastně neměla psát, je to překvapení. =))

Víkend byl opravdu povedený, a jsem moc ráda, že jsem mohla poznat tak fajn lidi jako jsou Kryštof, Petr, Pavlínky; Lída, Míša, Terka, Aničky, Verča a Eliška.

Děkuju jim všem.
Děkuju, Kiki, že ses o mně tak starala, a byla jsi micelý víkend oporou.
A za to vše hlavně děkuji Jemu...