Kdo by taky nešílel při devíti vyučovacích hodinách, bezostyšně a nekonečně se táhnoucí až do čtvrté hodiny odpolední?
Každopádně, odpoledne to vynahradilo. Byla jsem se podívat s rodinou na jednom hezkém místě (podstatná součást mého snu), a potom večer (to odpoledne je tak krátký, když až do 16h trčíte na vyučování!) jsem byla společně s bráchou, Zuzkou a Kiki v Pavilonku na úžasné přednášce "Prožil jsem klinickou smrt a uvěřil jsem". Fakt síla. Před tím ještě mluvily řeholní sestry o cestě do Paragwaie, což se mi taky moc líbilo.. Myslím, že není třeba to komentovat, zkrátka to bylo nepopsatelně krásné.
Použitý obrázek pochází z webu www.nod.roxy.cz .
0 komentářů:
Okomentovat