Zatracená optimalizace... (23.)

... plzeňských městských dopravních podniků začala dneska a postarala se o to, abych šla ze Sadů pětatřicátníků až do i z naší školy pěšky, cestou tam navíc ještě s bonusem vydatného deště. Ráno, když lilo jako z konve, a já se konečně narvala na schůdeček už tak jako vždycky narvané tramvaje číslo 4, která mimochodem jela v intervalu snad 7 minut (a to je pro studenta, spěchajícího na poslední chvíli do školy dlouhá doba), najednou vylezla paní řidička: "Musíte všichni vystoupit, je to vadný vůz!"
To při pondělním deštivém ránu zkrátka potěší. Zvlášť, když se mi vlastně to samé stalo ve čtvrtek.
Odpoledne jsem zase nebyla schopná se do tramvají, které opět jely po sedmi minutách, vejít, a tak jsem nakonec rezignovaně vyrazila opět pěšky k sadům na jedničku.
Asi napíšu na PMDP, že jejich plán slavné "optimalizace tramvajových, autobusových a trolejbusových linek" se mi ani trochu nezamlouvá. A myslím, že nejsem jediná.

Ve škole to šlo docela dobře, až na test z literatury, ale docela jsem to uměla, a slepou mapu ze zemáku. Ale tak nevadí. Co je však důležité je, že jsem dneska po dlouhé předlouhé době mluvila s CHELSEA! :D
A bylo to úplně v pohodě. (Diny měla pravdu. =) ) Probrali jsme všechno možně, a myslím, že i když už se moc nevídáme, ani si už prakticky tolik nerozumíme, náš vzah pořád spojuje nejméně jakási nostalgie společně prožitých let...

No, ale po škole jsem byla asi tak od pěti do tři čtvrtě na osm u Dády, a skvěle jsme si popovídali. Myslím, že nemá cenu to moc protahovat... zkrátka to bylo fajn, a já  děkuju :-) 

Jinak Jarko, ještě jednou přeju všechno nejlepší k Tvým dnešním narozeninám!!