2. kurz animátorů (22.)

... byl navzdory mý čtyřem trapasům a jedné depresivní noci snad ještě lepší než ten první :))
Začali jsme opět v pátek večer večeří , pak jsme měli přednášku o právech, kterou nám plamenně přednášel JuDr. Honza Klail. Potom tradiční modlitba a ta nejdelší noc na světě.
Nemohla jsem vůbec usnout.
Ležela jsem nervózně zakublaná ve spacáku, měla křečovitě zavřené oči, válela se, cítila strašlivou únavu... Ale mysl jako by nešla vypnout.V takovémto stavu, který je u mně odmala vlastně celkem obvyklý, jsem střídavě pofňukávala nad nespravedlivým osudem, že všeny čtyři holky poblíž mě spokojeně oddechují, a zase jsem to já, kdo tu stále šustí spacákem, nemůže se uvelebit, neumí přestat přemýšlet a ponořit se do říše snů...
Zoufale mi chyběly kozlíkové kapky, které mám pro minimalizaci této časté a nepříjemné nespavosti doma vždy při ruce. Čím později bylo, (na hodiny na mobilu jsem se koukala tak vždycky po hodině), tím horší to bylo. Musím usnout! Přikazuje si člověk v takovéto situaci. Vždyť budu zítra úplně nepoužitelná, a to mně čeká tolik věcí... Znáte taky tento pocit?
Bylo 3:49, když jsem se naposledy podívala na hodiny. Pak už jsem naštěstí jakž takž usnula.
A ráno... jsem byla opravdu zčásti nepoužitelná. Ale čekala jsem to ještě horší. Přesto moje reakce na Kikino milé: "Tak co, jak ses vyspala?" zkrátka musela být ukňouraná a sebelitující.
Celý den jsem byla taková nějaká podrážděná. Občas jsem si dokonce stěžovala na všechno (všechny?) možné lidi, což bylo trochu hloupé.
Ranní chvály, snídaně, účast na semináři "Tajemství křesťanských svátků". Kromě toho, že jsme jako minule také strávili někde takto asi 4 a půl hodiny (což byl mimochodem zhruba počet mých "naspaných" hodin) se mi to ale docela líbilo. Podstatou bylo, že dvě paní (Jana a Klára)  přednášely a představovali svůj projekt o svátcích a jejich křesťanskému smyslu (konkrétně o Vánocích), který ukazují dětem převážně na základních školách. Člověk tak měl možnost (zvláště při krásném programu pro 1.-3. třídu "sluníčko") zavzpomínat na své dětství. Do toho se zvlášť ponořili dokonce i starší účastníci, kteří si tuhle přesnou prezentaci programu velice užili.
Potom nás čekala chvíle volna, kdy už jsem byla opravdu docela solidně unavená, a zralá na to si zdřímnout. Takže jsem se natáhla v našem pokoji, zavřela oči a snažila se spát.
Stejně to nešlo, protože ostatní holky z pokoje měli logicky dost energie, takže se dost energicky bavily. Nemám jim to za zlé, jasně, chtěli si povídat, ale v tu chvíli jsem asi potřebovala trochu ticha a klidu. Tak jsem si oblékla bundu, a chtěla jsem se jít projít.
Jenže ouha, dole bylo zamčeno.
A než abych se odvážila hledat Kryštofa nebo Petra s klíčemi, radši jsem se sklíčeně vrátila zpět do pokoje.
Potom nás čekala další přednáška, první taková ryze animátorská, a to na téma "Animátor." =) Vedl ji takový úžapán, a dle mého názoru i pořádná duchovní kapacita, páter Vítek Zatloukal. Moc se mi to líbilo. (Až na můj 1. trapas, který se na ní stal, ale tak,on je takovej celkem nepochopitelnej. Kiki ví. Don Bosco.. =D)
Po přednášce jsme měli fajn večeři - rizoto. Až na to, že se při ná stal můj 2. trapas, za který se tak stydím, že ho sem radši nebudu psát.
 (Nebo jo.. prostě jsem si měla vzít modlitbu před jídlem, jenže jsem byla i nemalou zásluhou Kiki děsně vytlemená, a přitom, když jsem říkala slova té modlitby, jsem dostala záchvat smíchu, usilovně se do mě dral smích, a nechtělo se mu přestat. Snažila jsem se ho zadržet... Ale o to to potom bylo horší. Pak jsem si připadala dost hloupě. )
Pak jsem si vymyslela, že pojedu přespat domů. Byli jsme totiž ubytovaní na plzeňském DCM, a tak s tím nebyl žádný problém. Kiki se ke mně přidala, a taky šla přespat domů, a ještě ke všemu pro nás přijel můj milovaný bratříček. Sice jsme přišli o film a večerní modlitbu, která bývá moc pěkná, ale nedalo se svítit.
Sice jsem musela ráno vstávat v půl sedmé, jako kdybych šla do školy, abych stihla program od osmi, ale taky se nedalo svítit. Hlavně že jsem usnula.
A dneska nás tedy čekala druhá přednáška od Vítka Zatloukala, a mše, na které jsem hrála s Dominikem na kytaru. S Dominikem, a celou jeho rodinou se znám od dětství, a mám ho ráda, takže jsem byla ráda, že se letos taky zúčastňuje kurzu animátorů.
No.. pak následoval fajn oběd (rajská), méně fajn, ale celkem v pohodě úklid, a odjezd domů.
Teď... u nás byla Kiki, pouštěli jsme si legrační videa se zvířatama (třeba, jak kočka boxuje nebo jezdí na vysavači). Asi jsme si zkrátka potřebovali "intelektuálně odpočinout".
A teď.. už je tma, večer, a já se zase (zatím) nic nenaučila, ani nic neudělala.
Ovšem, zase jsem byla na kurzu animátorů, který stál za to.
Možná je to taky tím, že jsme neměli žádné překvapení...