Sváteční depka (26)

"Mnoho obav a starostí se rodí z nudy."

"Smutek je zklamání nad našimi nenaplněnými přáními. O radost se můžeme podělit s ostatními, ale smutek musíme překonat sami. Můžeme s určitou lhostejností přijmout věci tak jak jsou a pokusit se tak ukončit naše trápení. "

"Tak jako se střídá den s nocí, střídá se úspěch s neúspěchem, radost se smutkem a láska s nenávistí. "

Takovýto typ článku není u mně nic neobvyklého... Naopak, není zdaleka první, a nejspíš ani poslední.
Chtěla jsem tenhle svůj častý pocit úzkosti, sklíčenosti a na-prd-nálady navždy vytěsnit ze svého života.
Ale nejde to, a asi to nikdy nepůjde.
Sotva mně přešla chřipka, přišla depka.
Nechci být žádný "EMO", i když tak asi působím... Asi jsem zkrátka nadměrně přemýšlivá.
A pořád a pořád se ve mně nachází nějaké napětí... A potřebuju si alespoň "ulevit" tím, že sem vypíšu všechno, z čeho jsem v poslední době tak smutná.
Omlouvám se, že vás tím tady otravuju... vím, je to ode mně hloupý... ale tak, vždycky máte možnost přepnout to na nějakej lepší web. =))

• Nedokážu si vážit ničeho, co mám.
  
  ( Vždyť se mi nic neděje, tak co zase šílím! Proč mám zase ze svýho života takovej divnej pocit? A přitom je všechno v pohodě.. Doma je to fajn, mám všechno, co potřebuju.. jediná radost mi chybí... plní se mi nemalé sny... a já jsem stejně furt v depce. Přitom znám lidi, kteří jsou na tom daleko hůř než já. Mají třeba zdravotní, finanční, rodinné problémy. Já ale žiju v mírové zemi. Mám skvělou rodinu. Skvělé přátele. A stejně jsem nešťastná. Je to divný. A mám z toho blbý svědomí. )
  
  
• Mám kolem sebe tolik krásných lidí... často mi pomáhají, protože je otravuju svými zvláštními stavy, ale oni si se mnou vždycky umí poradit. Zato já jim snad nikdy nijak efektivně nepomohla...
  
  (Nevím.. neumím nikoho rozveselit, podpořit, potěšit.. a chtěla bych to umět. Ale ani trochu mi to nejde. Na rozdíl od mých oddaných kamarádek Kiki, Zuzky, Dády... Děkuju vám... :*-) <3 Já prostě nevím, jak na to a připadám si zbytečně, akorát tak otravuju ostatní. I tímhle článkem. To pořád hledám nějakou lítost? Vždyť ta je k ničemu...)
  
  
• Nedokážu se soustředit. Taky si vůbec nic nepamatuju.
  
  (Vůbec na nic nemám paměť ani soustředěnost... Na učení, na modlitbu, na nic. Je to děsný. Má vůbec cenu chodit do školy, když si z ní vůbec nic neodnesu? Má cenu něco dělat, když ničemu nerozumím a neumím udržet pozornost?)
  
  
• Nevím, co se sebou, nevím, co dál.
  
  (Co budu dělat, až budu velká a dospělá? Jaké si zvolím povolání? Neměla bych už to dávno aspoň tušit? Najdu vůbec partnera? Budu mít rodinu? Co budu dělat, až mě mládí opustí? Vždyť dospívání má být nejradostnější část života... A co asi budu dělat, až budu mít ty pořádné, dospělácké problémy a starosti? Oběsím se? )
  
  
• Je toho ještě víc... ale už se to stydím sem psát. Už tak je to dost osobní... Omlouvám se. Mám v hlavě trochu zmatek. (Poslední 4 roky.)
  
  
  
  
  
  
  
  

Den pod psa...?