Dostala jsem totiž nové boty svého vysněného typu, a sice outdoorové, trekové, nepromokavé a přitom prodyšné - zkrátka do nepohody.
A ještě mají gore-tex!
Už nebudu ta jediná ubohá Péťa s mokrýma zablácenýma nohama, která nemá pořádné pohorky.
Moje noha zůstane suchá...
Poslední dobou se mi nějak daří. Až nezvykle.
Sny se mi plní, ale já je nechci začít brát jako samozřejmost.
Děkuju, rodiče!! :-*
=))
Tak to jsou ony. V celé své kráse. =)
Jinak... Chelsea, přeju Ti všechno nejlepší k narozeninám! Hodně štěstí, zdraví, lásky, přátel, míru, splněných snů a hezkých chvil. <3
Tenkrát, když ses před těmi 17 lety narodila, byl taky pátek třináctého. Hezké, že je to tak i letos, viď?
Vím, že to tu asi nečteš, a že už se spolu tolik nekamarádíme, ale stejně mám z toho všeho takový trochu zvláštní pocit... Často totiž nevím, o čem si s Tebou povídat a mám pocit, že naše hodnoty jsou dost odlišné... Ale stejně Tě mám ráda. A nedokážu, a ani nechci všechny ty naše společné zážitky smazat. Naše snění, focení, hraní s bárbínama, kecání... Tenkrát to bylo skvělé. Mrzí mně, že teď už to tak úplně není. Co si budeme nalhávat. Ale nevím, jak to vrátit, jestli to jde vrátit, možná je to zkrátka obyčejný lidský vývoj...
Každopádně jsem Ti vděčná za spoustu věcí. Za to, žes mi často nabídla rameno na vyplakání se, žes pomocnou ruku při mých zvláštních pubertálních stavech, za to, žes mi u vás vždycky napustila vanu =D, za Tvou upovídanost, kterou jsi mě nejednou nakazila, za to, žes mi umožnila jet s Tvojí skvělou rodinou do Paříže a za to, že jsi se mnou vždycky měla trpělivost a drželas mi vždycky palce.
Ráda bych se s Tebou zítra na chvíli viděla a předala Ti dárek. Je to sice taková kravinka, ale doufám, že se Ti to bude líbit.
Tenkrát, když ses před těmi 17 lety narodila, byl taky pátek třináctého. Hezké, že je to tak i letos, viď?
Vím, že to tu asi nečteš, a že už se spolu tolik nekamarádíme, ale stejně mám z toho všeho takový trochu zvláštní pocit... Často totiž nevím, o čem si s Tebou povídat a mám pocit, že naše hodnoty jsou dost odlišné... Ale stejně Tě mám ráda. A nedokážu, a ani nechci všechny ty naše společné zážitky smazat. Naše snění, focení, hraní s bárbínama, kecání... Tenkrát to bylo skvělé. Mrzí mně, že teď už to tak úplně není. Co si budeme nalhávat. Ale nevím, jak to vrátit, jestli to jde vrátit, možná je to zkrátka obyčejný lidský vývoj...
Každopádně jsem Ti vděčná za spoustu věcí. Za to, žes mi často nabídla rameno na vyplakání se, žes pomocnou ruku při mých zvláštních pubertálních stavech, za to, žes mi u vás vždycky napustila vanu =D, za Tvou upovídanost, kterou jsi mě nejednou nakazila, za to, žes mi umožnila jet s Tvojí skvělou rodinou do Paříže a za to, že jsi se mnou vždycky měla trpělivost a drželas mi vždycky palce.
Ráda bych se s Tebou zítra na chvíli viděla a předala Ti dárek. Je to sice taková kravinka, ale doufám, že se Ti to bude líbit.
Mám Tě ráda.
0 komentářů:
Okomentovat