Děkuju... (28.)

Nějak mi poslední dobou chybí chuť, nadšení a nálada k tomu sem cokoliv psát.
Třeba to přejde...
Třeba ne.
Ale to je teď jedno...

*************************************************************


Z vlastní zkušenosti vím, že je třeba nejprve děkovat, a pak až je možné prosit.

Takže děkuju všem, kteří mi poslali nějaký milý komentář, udělá mi to vždycky velkou radost =)
A taky děkuju lidem, kteří tuhle mojí zvláštní stránku čtou.
A taky děkuju lidem z naší farnosti Plzeň - Severní předměstí, že mi dali v neděli úžasný pocit cítit se mezi nimi jako doma.
Děkuju rodičům a rodině, že mi dávají daleko víc, než potřebuju.
A taky děkuju všem svým kamarádům, že si se mnou povídají, a že mě zahrnují láskou a pochopením. Děkuju Šmídovým.
Díky za to, že můžu chodit na spolčo, a že můžu znát ty úžasné lidi, které znám, že se s nima můžu kamarádit a prohlubovat vzájemné vztahy.
Děkuju za to, že se mi splnil sen.
Děkuju za to, že znám Boha. A že se s Ním potkávám.
A taky děkuju svým oddaným přátelům za to, že mé dny prosvětlují Sluncem.
Kiki...
Zuzko...
Aničko...

***************************************************************

Teď zbývá jen prosit...
zvlášť prosit za jednu rodinu...