Nepopsatelné.
Nahé tělo, vysoká teplota v dřevěné boudě. Pot,
vlhká kůže, těžký dech, rychlý tep. Mokrý vlasy, cejtíš svý
tělo. Pak vyběhneš po cestičce k vodě, skáčeš od kamene ke
kameni, až dojdeš k břehz jezera, opravdickému, finskému. Skočíš
do něj, plaveš, ponoříš hlavu... všechno Tě brní, vevnitř
teplo, zima, šok... A pak se zase vrátíš do dřevěné boudy.
Čeká tam plechovka finského piva a další nahé ženy, které Ti
ošlehají záda větvičkama. Polejváme žhavé kameny vodou,
povídáme si o životě.
Miluju to.
To je Finsko.
Žádné komentáře:
Okomentovat