Sama doma

Jsem sama ve finském domě, zapnula jsem si finské rádio, abych slyšela ten spletitej jazyk.
Vedle v pokoji spí malý roční Vaino, vlastně se divím, že se mi podařilo ho uspat.
Co budu dělat, až se probudí, přesně nevím. Bolí ho ouško, má nějaký problémy s ním, cejtím se bezmocně snad ještě víc než když na mě mluví Aino a já naprosto netuším, co chce nebo potřebuje. Aino dorazí za necelé dvě hodinky. Budeme spolu s dětmi celé odpoledne. Zajímavý.
Mám pocit, že nejmíň se bojí ty rodiče dětí. Mně bohužel nejde předstírat sebejistotu. Nevadí.
V rádiu pořád jen mluví. Juhannus, juhannus, pořád to slovo opakujou. Zkusím si najít, co to znamená.
Svítí slunce, venku jsou cyklisti, zelená tráva, plevelovitý barevný kytky, silnice, občas projede auto, pár stromů, statických v bezvětří. Jinak nic.
Bolí mě břicho. Juhannus je letní slunovrat. Hodně to tu slavěj. Aha.