Malé postřehy

I když tady ještě nejsem ani týden, už mi připadá, že tu bydlím odjakživa. Jsem nadšená.

Všímám si tu často věcí, který nejsou úplně podstatný, ale jsou tak nějak milý. Rozhodla jsem se, že tyto střípky, postřehy, zkusím sbírat.
Začnu něčím, co nikoho moc nepřekvapí. Saunou.
- Finové mají opravdu všichni doma saunu. Bez výjimky. Dokonce i v řadových domcích nebo v paneláku musí nějaká někde být. Zatím jsem neviděla jedinou domácnost bez sauny.
- Pije se tu hodně mléka. Pořád a ke všemu. V mé rodině třeba pijí odtučněné. Ale prodávají se tu kvanta různých druhů, třeba kupovat bezlaktózové mléko je naprosto normální, a i toho mají tři druhy.
- Nikdo se tu nezamyká. Ani dům se nezamyká, prostě se odjede a nechá se otevřenej, i na tý naší samotě. Ani auto se nezamyká...prostě fascinující.
- Skoro všude v restauraci dostanete po jídle kávu zdarma.
- Každej tu chodívá do knihovny. A stráví tam třeba několik hodin. A je to úplně normální.
- Nemají moc vesnic. Prostě bydlí buď ve větším městě nebo v lese, sami, další dům je třeba až za půl kilometru, a pak zase další...
- Finové jsou tolerantní. Preferují demokratický a na můj vkus někdy až dost liberální styl výchovy - alespoň v těch rodinách, které jsem zažila.
- Každej mluví anglicky. Někdo skoro, jako by se narodil někde v Británii. Bez výjimky, když jsem komukoliv řekla, že neumím finsky, rozuměli jsme si i tak.
- Finové řídí pomalu, bezpečně, klidně. I takovej nevyzpytatelnej řidič jako já si tu jezdí jako ryba ve vodě. Často, nevím proč, i na rovince, kde není nic okolo, stojí značka se šedesátkou. Každej to respektuje.
- Jí se tady chleba, kterej se prodává zabalen v sáčku, rozdělen na kusy a každej ten kus jakoby rozdělenej napůl na dva malé úzké plátky, specialitou je "rais leipä" - žitný chléb, zvláštní výrazné chutě, takovej slanej, celozrnnej, tvrdej. Už teď vím, že ho budu postrádat, až odjedu.
- Kupuje se tady sýr vcelku, kterej se krájí takovým speciálním "slicer", plátkovačem, kterej si nejvíc musím pořídit :)) Plátkovej sýr jsem v obchodě snad ještě nepotkala.
- Bio potraviny jsou tu běžné. Nerozlišují se od "obyčejných". A vůbec.

Tak to bychom měli. Mám pocit, že jsem už pak zabředla moc do jídla. Jdu spát a myslet na všechno, co mě ještě čeká, a kolik takových střípků asi ještě objevím.