Seděla jsem na přednášce filosofických perspektiv. Je to
náročný na pozornost, ale snažila jsem se zachovat si vnímavost. Na lavici mi
ležel mobil. Celý odpoledne jsem si říkala, že může každou chvíli zazvonit.
Respektive zavibrovat, na přednášky si zvuky vypínám.
A pak se to stalo. Vibrace. Neznámý číslo. Rozbušilo se mi
neklidem srdce.
Vyběhla jsem na chodbu. „Haló?“ řekla jsem, i když jsem
věděla, kdo volá.
„Dobrý večer přeji, kolegyně, já volám ohledně té
záležitosti s klubem K4.“
Byl to takovej ten telefonát, kdy jenom říkáte hm a usmíváte
se. A nejistě doufáte, že všemu slyšenýmu správně rozumíte. Trvalo to necelých
jedenáct minut.
Pan rektor mi znovu popsal celý proces předání klubu.
Vysvětlil mi, že to úplně detailně nechtěl řešit na veřejný debatě. Celý mi to
popsal tak, že při prvním výběrovým řízení projevil zájem Hotel Styl...
Ach jo, hrozně se
snažím tomu všemu rozumět, týhle kauze, Humově filosofii, kterou slyším na
pozadí, svejm vztahům… a stejně vždycky dojdu k tomu, že vím, že nic
nevím. A že pochybuji, tedy jsem.
Pak řekl, eufemicky, že existovaly jisté tlaky na některé
členy akademickýho senátu ze strany hotelu, pokud jsem to dobře pochopila.
Zároveň zdůraznil, že o druhém výběrovém řízení věděla Studentská unie
dostatečně včas. Že dokonce dříve, protože se přes facebook dozvěděli podmínky.
Bolí mě břicho a mám
ze všeho divnej pocit. Mám sem ty pocity vypisovat? Může se to?
Potom dodal, že se mu nelíbilo, že studenti podali přihlášku o dvacet
minut později. Pak se objevila kauza s Hotelem Styl – že prý mu bylo
řečeno, jestli ví, jak se hotel vyjadřuje o akademické obci univerzity. Že je
hotel zlej, a že je rozhodně mimo zájem univerzity někomu takovýmu prostor
poskytnout. Z čehož by vyplývalo, že se prostor opět zanechá stávajícím
poskytovatelům. On byl ale důkladný (to je chvíle, který nerozumím) a postavil
akademický senát před otázku: zda se má klubu ujmout hotel anebo koleje a
menzy. Vyplynulo z toho, že koleje a menzy, které z toho nebyly
příliš nadšené. Jemu ale šlo o to, aby se klub co nejdříve otevřel, a aby v něm
byly zachovány nízké ceny. Programovou tvorbou pověřil studentstvo.
To je stále ten proces, o němž vím. Jen doplněnej o nějaký
detaily.
Co mě ale přijde nejdůležitější je, že když jsem se dostala
ke slovu, zeptala jsem se, zda se bude ještě pracovat s designem klubu. Na
to mi odpověděl, že klub byl předán v dezolátním stavu, a že teď se
pracuje na jeho rekonstrukci. Že se tam nouzově navezly nějaký stoly z Hostivaře.
Aby klub mohl co nejdřív běžet. Ale že pracuje na různých inovacích nejen bývalé K4 – na rekonstrukci
bufetu v Karolinu, na tvorbě zbrusu nový kavárny se zahradními prostory,
kterou by provozovaly koleje a menzy, a v níž by měli mít lidé z UK 10%
slevu. A že samozřejmě je otevřenej k investici do klubu tak, aby se tam
studentům líbilo. A že je připraven vyjednávat později o designu.
Na můj dotaz, jestli by někdy mohlo dojít ke změně
zřizovatele odpověděl, že by se nebránil případnýmu novýmu výběrovýmu řízení,
ale že teď tomu chce dát tak jeden, dva, tři roky, aby se to usadilo, a abychom
si odpočinuli od hotelu styl a podobně. A že pokud by se toho chtěla ujmout
nějaká část studentské unie, že by mu to nevadilo. A že to ostatně bude téma nějaký jeho pondělní schůzky se studentskou unií.
Stále nevím, jestli jsem rozuměla. Ale jsem potěšená, že pan
rektor je taky člověk, a že mi prostě zavolal.
0 komentářů:
Okomentovat