To je v prdeli.
Ukřižovali ho. Je mrtvej.
Za kým jsme
teda celou dobu šli, koho jsme to následovali?
Kdo to
vlastně byl? Buřič lidu? Blázen? Provokatér?
Prorok?
Mesiáš…?
Co teď máme
dělat? On leží v hrobě. On, který i Lazara probudil z mrtvých. Je
konec. Jsme v háji. Bez naděje.
Takhle asi nějak se cítili učedníci. Neměli zatím ani tušení, že přijde
Pánovo Vzkříšení.
Podobně i já často prožívám pocit, že jsem beznadějně v háji. Ale
nejsem. To jen nevím, že Pán už vstal z mrtvých.
Dneska celej svět mlčí a Pán odpočívá v hrobě. My křesťané už dychtivě
čekáme na Ježíšovo vítězství nad smrtí, které zítra přijde. Zároveň je celý
Ježíšův příběh mysteriem, jemuž nikdy nelze beze zbytku rozumět. Proč musel
umřít? Za mě? Proč to nešlo udělat nějak jinak, jednodušeji, abychom všichni
došli spásy? Proč se Pán tak ponížil?
Proč musel trpět?
Proč musíme trpět my?
Velikým tajemstvím mi zůstává otázka utrpení. Když je mi úzko, vzpomenu si
na Ježíše, který snášel z podivuhodné lásky všechny rány, přetěžký kříž,
bolestnou smrt. Až do konce miloval.
Pane, pomoz mi prosím se Ti alespoň trochu přiblížit ve Tvé obětavé lásce.
Amen.
0 komentářů:
Okomentovat