Májově

Radostná a tak trochu v prdeli.
To jsem celá já.
V hlavě střádat myšlenky, o tom, co všechno se (ne)změní, až mi bude osmnáct.
Neklid. Snad Tě neruším, pořád...
Zvláštní, přijet z Domaslavi, která je snad daleko víc doma...-
Merta si tu hraje a já jsem zas vděčná až po okraj.
Tolik Lásky, kolem...
Slunce, krásnej les, krásnej pes a procházka.
Lísavá kočka na žehlicím prkně, když už nežehlím.
Práce dokončená... ale dlouho už jsem nežehlila tátovy košile.
Nejisto z budoucna a nekonám, co mám konat.
Pracovat? Být? Žít?
První máj a chuť se tulit, která je tu pořád se mnou.
Ahoj!