neděle 29. května 2011

Všeho je moc.
Jen kňučení.
Nakládám toho na sebe, že neunesu.
Škola? Čajovna? Spolčo, nácviky, kytara, nábožko...
(...)

1 komentář:

  1. Ahoj Péťo,
    držím palce, aby nedošlo k sesypání ;o)
    Já už od včerejška dělám, že nevím, kolik toho mám. Včera doma, dneska doma. Včera s chipsama a muzikálem, dneska s kafem,muzikálem, menší prací a kompletací biologie. Už zase stoupám! ;o))
    Mně zbývají necelé dva školní týdny na to, abych dopsala test z celý bioly, dva zeměpisy,celej dějepis, tři dějiny umění,fyziku!!!, matiku!!!!, chemii!!!...ale to si nestěžuju, páč jsem si to vymyslela já, že pojedu pryč ...:-D
    Ale už jen 14 dní a letíme!!!
    Drž se. Posílám sluníčko a nevím, proč mi v hlavě zní pořád dokola:

    Do čtverce patia stín padá mezi slova,
    mlčíme ty i já, pak promluvíme znova,
    život je prožitý a v rohu mlčí běsi,
    mluvíme já i ty, a nerozumíme si.
    ... Zšeřelou krajinou jde žebrák žití mého,
    já myslím na jinou, ty myslíš na jiného,
    zraněný pária a pýcha baronesy,
    mluvíme ty i já, a nerozumíme si.
    Dva u jednoho stolu nad vázou s květinami,
    dvě písně, lhané v mollu - dvě lodi mezi krami,
    a slina z dračí tlamy ve sklínce alkoholu,
    tím více jsme tu sami, čím déle jsme tu spolu,
    ta da da ...
    Za řevem diskoték a světa,kde se vraždí,
    jsme blízko na dotek, a přece oba za zdí,
    myslíce na city, jež byly kdysi kdesi,
    mluvíme já i ty, a nerozumíme si.
    Za slovy slova jdou a nevydají větu,
    pod tlící hromadou nedarovaných květů,
    dekretů na byty a dýchaného smogu
    mlčíme já i ty v dvojitém monologu.
    Jen slina z dračí tlamy ve sklínce alkoholu,
    tak neskonale sami, tak nekonečně spolu,
    dva u jednoho stolu, dvě lodi mezi krami,
    je předaleko k molu a temno nad vodami,
    ta da da ...

    OdpovědětVymazat