7. 4. 2010, 10:21
Mám radost!Radost, překypující všechno okolo.
Středeční vyučování je nejkratší - máme jen od osmi do půl jedné, což mi připomíná stará, (ne však dobrá) léta na základce.
A to se ještě učíme takové celkem zajímavé a přežitelné předměty - dvě hodiny informatiky, biologie, dějepis a němčina.
Mám úsměv na tváři a připadám si jakýmsi veselím (jež se do mně vkradlo tiše a postupně jako myška do kuchyně, strategicky hledající sýr) omámena.
Svět je krásný!
Tyhle slova jsou krásná!
Žluté školní lavice jsou krásné!
Povídání o Napoleonských válkách už není tak krásné...
... Ale nemusím si přece psát poznámky!
Radši budu psát tohle.
Lidé kolem mě jsou krásní!
A taky se všichni usmívají. Sice netuším, proč, ale mám z toho radost.
Dnes mně zajisté čeká skvělý den! Dostala jsem milou zprávu, mám umyté vlasy a Beatles triko.
Děkuju!
Slunce svítí! Hřeje mě už jen pohledem přes okna.
Má duše lítá jako duše umělce, jež políbil svou múzu a našel v tajné skrýši poklad svého ztraceného sebevědomí...
Dnes odpoledne se můžu válet na zahradě, hladit sousedovic kocoura Ducáka, mlátit do kytary, řvát a poslouchat Vobezdud.
Pak si můžu psát nějaká svá moudra. Něco mi říká, že to dnes půjde dobře...
Od pěti máme spolčo. Jak já se těším! Sice budeme uklízet, jako už každoročně, hřbitov na Roudné, ale zkrátka se těším, až uvidím ty svoje poněkud alternativní věřící kamarády, jež mají pro mojí komplikovanou duši pochopení.
Ach! Jak dobře jest všechno promyšleno!
Co na tom, že jednou, možná za chviličku, za pět minut, možná za pár hodin, dnů, týdnů, mi bude zase hrozně!
Teď je mi skvěle. Moje obvyklé kvantum myšlenek, strachů a složitých pocitů je poněkud příjemně omezeno. Nic neřeším.
Nechávám se unášet tímto světlým světem.
Čím je prosvícen?
Nevím.
Bůh ví...
7. 4. 2010, 22:04
Ještě je potřeba napsat, že jsem dneska opravdu nic nehulila.
Ve škole se mi sice krutě nepovedl test z němčiny na téma Německo, ale to mi náladu vůbec nezkazilo.
Když jsem jela domů, svítilo mi k tomu vysmáté sluníčko. Není to krásný?
Šla jsem po škole na oběd s tátou a zvolili jsme nakonec pro svoje nasycení pizzerii. Bylo to skvělý. Jak jídlo, tak pokec s tátou.
Nakonec jsem se ani neválela po zahradě, ani si nepsala (z důvodu nedostatku času), ani jsem si nepohladila Ducáka (nebyl k zastižení). Ale alespoň jsem poslouchala Vobezdud, hrála na kytaru a křičela u toho. Ááááá...
Dnešek byl fakt úžasnej.
Spolčo se myslím povedlo, sice jsme opravdu jen uklízeli hřbitov (tentokrát jsme nenašli žádnou kost, na rozdíl od loňska), ale byla tam úžasně příjemná atmosféra.
Pak mi ujely dva autobusy... ale to přece vůbec nevadí!
A potom mě čekalo ještě jedno skvělé překvapení - vzali mně na JUMP! Byla jsem vylosována!
Sice mi to vše trochu potvrzuje to, nad čím už dlouho přemýšlím a sice, že asi trpím maniodepresemi (jak mi našeptává rozum) - ještě včera jsem byla úplně totálně v háji. (Což jsem velmi, nebo spíš až moc barvitě popsala v článečku, který jsem odtud nakonec radši smazala, jak byl šílenej.) Není to totiž zdaleka poprvé, co se mi nálada takhle úplně obrátila...
Ale tak... není třeba se bát.
"Večer se uhostí pláč
a ráno všechno plesá." (Žl 30, 6)
Děkuju!
Středeční vyučování je nejkratší - máme jen od osmi do půl jedné, což mi připomíná stará, (ne však dobrá) léta na základce.
A to se ještě učíme takové celkem zajímavé a přežitelné předměty - dvě hodiny informatiky, biologie, dějepis a němčina.
Mám úsměv na tváři a připadám si jakýmsi veselím (jež se do mně vkradlo tiše a postupně jako myška do kuchyně, strategicky hledající sýr) omámena.
Svět je krásný!
Tyhle slova jsou krásná!
Žluté školní lavice jsou krásné!
Povídání o Napoleonských válkách už není tak krásné...
... Ale nemusím si přece psát poznámky!
Radši budu psát tohle.
Lidé kolem mě jsou krásní!
A taky se všichni usmívají. Sice netuším, proč, ale mám z toho radost.
Dnes mně zajisté čeká skvělý den! Dostala jsem milou zprávu, mám umyté vlasy a Beatles triko.
Děkuju!
Slunce svítí! Hřeje mě už jen pohledem přes okna.
Má duše lítá jako duše umělce, jež políbil svou múzu a našel v tajné skrýši poklad svého ztraceného sebevědomí...
Dnes odpoledne se můžu válet na zahradě, hladit sousedovic kocoura Ducáka, mlátit do kytary, řvát a poslouchat Vobezdud.
Pak si můžu psát nějaká svá moudra. Něco mi říká, že to dnes půjde dobře...
Od pěti máme spolčo. Jak já se těším! Sice budeme uklízet, jako už každoročně, hřbitov na Roudné, ale zkrátka se těším, až uvidím ty svoje poněkud alternativní věřící kamarády, jež mají pro mojí komplikovanou duši pochopení.
Ach! Jak dobře jest všechno promyšleno!
Co na tom, že jednou, možná za chviličku, za pět minut, možná za pár hodin, dnů, týdnů, mi bude zase hrozně!
Teď je mi skvěle. Moje obvyklé kvantum myšlenek, strachů a složitých pocitů je poněkud příjemně omezeno. Nic neřeším.
Nechávám se unášet tímto světlým světem.
Čím je prosvícen?
Nevím.
Bůh ví...
7. 4. 2010, 22:04
Ještě je potřeba napsat, že jsem dneska opravdu nic nehulila.
Ve škole se mi sice krutě nepovedl test z němčiny na téma Německo, ale to mi náladu vůbec nezkazilo.
Když jsem jela domů, svítilo mi k tomu vysmáté sluníčko. Není to krásný?
Šla jsem po škole na oběd s tátou a zvolili jsme nakonec pro svoje nasycení pizzerii. Bylo to skvělý. Jak jídlo, tak pokec s tátou.
Nakonec jsem se ani neválela po zahradě, ani si nepsala (z důvodu nedostatku času), ani jsem si nepohladila Ducáka (nebyl k zastižení). Ale alespoň jsem poslouchala Vobezdud, hrála na kytaru a křičela u toho. Ááááá...
Dnešek byl fakt úžasnej.
Spolčo se myslím povedlo, sice jsme opravdu jen uklízeli hřbitov (tentokrát jsme nenašli žádnou kost, na rozdíl od loňska), ale byla tam úžasně příjemná atmosféra.
Pak mi ujely dva autobusy... ale to přece vůbec nevadí!
A potom mě čekalo ještě jedno skvělé překvapení - vzali mně na JUMP! Byla jsem vylosována!
Sice mi to vše trochu potvrzuje to, nad čím už dlouho přemýšlím a sice, že asi trpím maniodepresemi (jak mi našeptává rozum) - ještě včera jsem byla úplně totálně v háji. (Což jsem velmi, nebo spíš až moc barvitě popsala v článečku, který jsem odtud nakonec radši smazala, jak byl šílenej.) Není to totiž zdaleka poprvé, co se mi nálada takhle úplně obrátila...
Ale tak... není třeba se bát.
"Večer se uhostí pláč
a ráno všechno plesá." (Žl 30, 6)
Děkuju!
0 komentářů:
Okomentovat