Je to vtipné. Já jsem vlastně do Kostnice vůbec nechtěla. Když jsem si podávala přihlášku na Erasmus, bylo mi jasné, že toužím vyjet do Heidelbergu. Do historického města s proslulou univerzitou, na níž studovali třeba Kant nebo Hegel. Jako druhou volbu jsem si vybrala staré známé Finsko. Kdyby to náhodou nevyšlo. A protože se musí podávat 3 místa, to třetí jsem vůbec neuměla vymyslet…říkala jsem si, tak třeba…Vídeň? No…tak třeba ta Konstanz, to je vlastně ta Kostnice s Husem, to už jsem někdy slyšela.
A pak mi přišlo vyhodnocení z ústního pohovoru s rozhodnutím…že jedu do Kostnice! Ani jsem si nebyla jistá, jestli nemám celou přihlášku stornovat. Vždyť jsem ani pořádně nevěděla, kde ta Kostnice je! A co tam budu dělat. Byla jsem naštvaná a trochu nešťastná. Pak se mi to ale nějak uleželo a říkala jsem si, že to bude super. Zase u jezera, jak to už znám z Finska…blízko Švýcarsku, v letním semestru, daleko.
Věděla jsem, že na Erasmu jedu do neznáma, za novými zkušenostmi. Přesto mě překvapilo, jak moc se liší naše vysoko-školství od toho německého.
Žádné komentáře:
Okomentovat