Něco zvláštního

Napadlo tě někdy, jak je zvláštní, že noc co noc si leháme na měkký kvádry?
Že lidský vlasy vždycky přijmou a vtáhnou do sebe vůni prostředí?
Že srdce buši, jen tak, jako perpetum mobile?
Že vevnitř kalkulačky je možná skřítek?
Že když včely nakrmíme vodou s cukrem, tak že to pak mají v bříšku?
Že jsme všichni byli nejdřív zygota a morula a blastula?
Že jsme se narodili v lidským těle, a proto že nejsme třeba zebra nebo kopretina?
Že oheň nelze uchopit?
Jak je zvláštní, že i když už člověk ví všechno možný, ještě nepřišel na to, jak efektivně utišit bolest v srdci (aniž by z toho třeba vznikla ještě větší bolest)?
Že každá knížka byla nejdříve v mozku, a že každej sešit byl dřív stromem?
Že je to všechno na světě tak divně roztříděný - každý den vstupujeme právě do tý školy/práce, do který patříme?
Jak je fascinující, že obloha nikdy nevybledne, že noc co noc podstupujeme stav podobný kómatu, že v 0.00 začíná úplně novej den, že umíme vidět i zavřít oči (a pak vidět nic), že
jedna část světa nemá co jíst a dennodenně bojuje o holý přežití a ta druhá část má úplně všechno a zároveň přesto kňourá?

(Kňour)