Svaťák

Bylo nás tři. Byli jsme v krásný chalupě, na samotě, na Šumavě.
Bylo nám dobře.
Učení na maturitu jsme prokládali saunováním, případně skákáním do kádě.
Příroda, louky, stromy, šumění větru, ptáčci, slunce... to se nedá ani popsat, mi.
Zejtra uvidím, jestli mi v hlavě něco zůstalo...
Děkuju.

Střípky:

"Já jsem já a já nejsem ne-já. Co je tohle za kravinu?"
Míra: "Celá filosofie je přece kravina."
***
8.00h, neznámej chlap, vylezlej z multikáry: "Dobrej. Kde tady máte nějakýho šéfa? My vám vezem tu centrálu."
my: "???"
***
Tonda: "To jídlo je velice výborné, což už je dost vysoká známka."
***
Míra ze spaní: "mmmmmmmMMMMMMMMMMMMMM!!"
"Míro...prosím tě, nech už mi usnout..."
***
Míra: "Péťo, prosím tě, můžeš procentuálně vyjádřit, kolik jídla nám zbylo?"
***
Míra: "Dvě věci naplňují mou duši vždy novým úžasem: Hvězdné nebe nade mnou a hvězdné nebe pode mnou (v kádi)."
***
Tonda: "Ach jo... já už bych tak nějakou chtěl... A chtěl bych, aby vařila jako ty..."
***
Míra: "Tyjo, já už začínám Péťovatět!!"
***
Tonda: "To je krásný."
***
pani: "Já jen, že tímhle znehodnocujete pozemky paní Trefancový, jo..."
***
Míra pochopil Zenónovy aporie takto:
Pokud Achillovi přistane na patě letící šíp, nikdy nedoběhne želvu.