V.V.

Když jedu domů dvacet šestkou, vystoupím obvykle zastávku před konečnou.
Modlím se růženec... a zastavím se na ostrůvku, kde má pomníček mladý muž V.V., který na tom místě zemřel, v červnu loňského roku, když se jeho motorka srazila s městským autobusem...

Vůbec jsem ho neznala, ale vždycky se u něj zastavím... má tam i svou fotku a plyšáky a pokaždý hoří nějaká svíčka...

Dneska by oslavil narozeniny... dvacáté osmé, myslím...
Slavil by je s kamarády, možná?

Říkám si, že život, zdraví, není vůbec samozřejmost...