Čtyřka z matiky

Bude čtyřka, na vysvědčení, z matiky. (Stud... a určitá známka rebelie.)
A žádná trojka, k tomu! Sedm dvojek, a krásná jednička ze zsv a němčiny...
Ale už jsem docela uklidněná. Říkám si: známky nejsou nejdůležitější.


Včera jsem viděla svou čtvrtletku z matičky. Zase čtyřka. Jako minule. Ale tak, říkala jsem si, mám tam i pár jedniček ze zkoušení, tak snad mi tu trojku paní profesorka B. dá, vždyť je taková lidská...
Ale tak nedá, říkali Bakaláři. Paní profesorka B. má už třetí tejden zápal plic, takže opravit si známku je a bylo pro mne zhola nemožné, už.
Jenže to není omluva. Já na tu matematiku totiž (jako skoro na všechno učení) fakt dlabu. Neudělala jsem ani jeden dobrovolně-povinnej domácí úkol, počítám si ve volném čase minimálně, a navíc ještě čtvrtletku vždycky zkazím, už tak všeobecně vzato.
Včera mi z toho bylo hrozně. Ze sebe. Panika. Vždyť já mívám zřídkakdy i trojky! Loni jsem měla dokonce vyznamenání... a moje pýcha zoufale a dotčeně křičela: Copak já patřím mezi čtyřkaře...?
Hlavně jsem se hrozně bála říct to rodičům. Ve vzpomínkách na to, když přinesl čtyřku domů brácha...
Dekadentně jsem sešla schody dolů, smutně se smála a řekla prostě:

"Já asi budu mít čtyřku na vysvědčení, z matiky."
- "COŽE?? To si děláš srandu!!!"
(...)

Jo, bylo řvaní, nadávky, výčitky, a "to určitě bude mít jistý následky".

Ještě nevím, jaký to bude mít následky...

Je pravda, že svoje studium teď ani náhodou neberu jako hlavní složku svýho života...

...a možná ani není! Příprava k biřmování, hraní, na chvalách, třeba, učení dětí na nábožku, kontemplace, LDN, spolčo, přátelé.. to je to, čemu věnuju nejvíc času a úsilí.

Ale samozřejmě vnímám, zbytky své zodpovědnosti, že to je hloupý, a že i když dělám ve volnu dobrý věci, vzdělání je důležitý, a paradoxně je právě tím hlavním, o co bych se měla zajímat.

Bojím se, co mi naši zakážou... protože mě vyhovuje, tohle žití, plný aktivit, dvakrát týdně devítkou domů... ach jo.

Bojím se a stydím se... až se zase všichni budou ptát: "Tak, co máš na vysvědčení?"
Bojím se a stydím se a už teď vím, že babička bude plakat, až to uslyší...

Jsem úplně blbá.
Co se to se mnou děje.