Psychiatrie - pomoc nebo hrozba?

Byli jsme dneska se třídou na exkurzi. Na výstavě.
Ráda chodím na výstavy. Mám potom pocit, že žiju kulturně.
Ráda chodím na výstavy. Zvlášť, pokud jsou na téma, které mě zajímá.
Jmenovalo se to: Psychiatrie - pomoc nebo hrozba?

Hrozba. Vyznělo z toho všeho jednohlasně, celkově a nekompromisně.
Jsem naštvaná, z toho názvu. Asi jsem fakt naivně doufala, že to bude nezaujaté, že načerpám informace z různých perspektiv... ale teď už je mi jasné, na co chtěli tvůrci ukázat. Měli to tedy radši nazvat: Psychiatrie - hrozba.

Výstava se skládá ze čtrnácti děsivých filmů plus z různých nástěnek s děsivými údaji, texty a obrázky.
Viděla jsem jen sedm filmů a u osmého, který pojednával o elektrošocích a vymývání mozku čistým alkoholem, aplikovaným přímo nad oční víčko, se mi udělalo blbě, fyzicky i psychicky, všechno dohromady. Nemohla jsem to vydržet a musela jsem jít ven.

Celé to prostě bylo podané silně jednostranně. Psychologie a psychiatrie tam byly ukázány jako jakési pseudovědy, které nikdy nikoho nevyléčily, nepomohly a jenom všem ničí život. Všechno pečlivě zabalené do dramatického a vyhroceného obalu... vybírám některé výroky, které zazněly: Neexistuje nic jako chemická nerovnováha. Psychiatři si vymýšlejí diagnózy. Celá psychiatrie je byznys.

Z části názvu "Psychiatrie - pomoc" jsem tedy na výstavě nenašla ani čárku.
A přitom si myslím, že psychiatři i psychologové umí pomoci, nějak, alespoň částečně - vím to i z osobní blízkosti. I když je fakt, že je mi líto, jak jsou tyhle psychologické a psychiatrické sféry zanedbané, jak musí být těžké léčit duševně nemocné... a v mnoha případech je to snad úplně nemožné.
Cítím za to všechno zvláštní zodpovědnost... která mě žene až k chuti studovat v budoucnu psychologii.

Pořád nevím a váhám v otázce, jestli náhodou nejsou psychiatři jen pochybní šarlatáni, kteří pacienta ani nevyslechnou, ale místo toho mu jen napíšou nějaké mysl otupující prášky. Ano, někteří takoví jsou... Ale lze to říct o všech, obecně? Jsem si jistá jen v tom, že by to tak být nemělo.

Jenže kdo má právo určovat, kdo je "normální" a kdo je blázen, kdo je zdravý a kdo psychicky nemocný? A jak? Myslím si, že se na to musí hodně opatrně.
Stejně tak na předepisování léků. Psychofarmatika mají děsivé vedlejší účinky, jako například riziko epilepsie. Silné dávky mohou úplně změnit charakter člověka, nebo ho tak utlumit, že vůbec nic necítí a je z něj jen prázdná chodící schránka... zdá se mi, že je obtížné najít tu hranici a zacházet s tím. Chce to podle mě mít nějaký dar rozlišování.

Každý jsme podle mně v něčem tak trochu "psycho". A bytostně nesouhlasím s tím, že když je někdo jiný a nevejde se do nějakých pochybných měřítek normy tohoto světa, že je hned cvok, který patří do blázince.

Na rozdíl od tvůrců výstavy, já jsem nenašla asociaci mezi psychiatrií a holokaustem, či rasismem. To jsem nepochopila, ale třeba je to moje chyba. Spíš mi přišlo, že se snažily ukázat na něco dostatečně strašlivého, s čím by si to srovnali. Čímž rozhodně nechci popírat hrůzy ani jednoho z toho.

Později jsem se dozvěděla, že tvůrcem výstavy je scientologická organizace, která ostře odmítá psychologii a psychiatrii a namísto nich používá nějaké své vlastní sektářské praktiky typu "vymývání mozku", které jsou dost možná daleko destrukrivnější. Myslím, že tohle by měl vědět každý než se rozhodne něco takového navštívit.

Jsem ráda, že jsem to viděla asi jen z toho důvodu, že mi došlo, jak je psychiatrie nedokonalá. Možná jsem dokonce přišla o některý ideály. Ale znova bych na to nešla. Celkově - polopravdy a docela úspěšná snaha vyvolat v člověku strach z psychiatrie.

Tady naleznete oficiální informace o výstavě.