Zcenzurovanej deníček

Jak už jsem říkala, píšu si deník.
Od sedmnácti. Od 19. května.
Už mám druhej sešítek.
Proč to děláš? Ptají se mě lidi často. K čemu ti to je? Proč jsi s tím začla?
Jen se tak většinou usmívám nad jejich otázkama.
Asi nevím.
Nebo, vím.
Baví mě mít přehled o tom, co dělám. Baví mě si to pak zpětně číst a vzpomínat na věci, myšlenky a detaily, na které bych třeba jinak bohužel zapomněla. Baví mě provádět jakousi denní sebereflexi svých pocitů. Hodně to pomáhá, myslím, když se člověk hledá, neví, kým je a někdy ani neví, co cítí... prostě vzít papír a psát.
Stydím se. Najednou si připadám nějak trapně za to všechno, co sem píšu. Proč?
Odtajním. Dnešní zápisek. Hm. Takže:

Nemám sem ani moc co napsat. Nebo?
(...)
Achjo. Měla jsem dneska dostat výplatu za letní brigádu. A nebyla mi přinesena. No nic, hádat se nebudu, neumím. Zbývá jen doufat, že jí někdy dostanu. Trochu se sobě směju.
Nepodstatná vzpomínka:
Babi, smrtelně vážnej výraz. "Petro. Poslouchej mi. To je všechno tím, že si děláš strašně silný kafe."
Babi ví.
Napadají mě takovýhle samý kraviny. Cítím se poněkud šíleně. A šíleně dobře, tyjo! Je mi to až podezřelý. Ale děkuju...
Dnešní den je skvělej!
Ve škole jen čtyři hodiny, a to ještě takový hezký - dvouhodinovka semináře z biologie, dějepis v němčině a literatura.
Potom výbornej neplánovanej spontánní oběd s tátou. Slunečnice. Brokolice s rajčaty a pohankou. Plus salát. Plus skvělej táta. Mňam.
Pak bazén. Dobrej pocit z dobrý životosprávy. Jaký to úžasný pondělní zvyk! Ach, jak strašně mě baví chodit do bazénu! Plavu, co můžu (cvičení se ve fyzičce + povolená sebedestrukce), plavu ráda i teď v záři ve venkovním bazénu, je-li otevřený. Dneska byl! Plavu, co to jde, potápím přitom hlavu, někdy pod vodou otevřu oči a pozoruju dlaždičky na dně, plavu divoce a energicky a naplno až do doby, než dostanu křeč v noze (jen dnešní případ, vlastně). Líbí se mi taky chodit do parní komory, která je u šaten. Natáhnout se do těch 50 °C, vdechovat a vydechovat těžkou horkou páru a jen tak spočinout...... po tomhle roztékání se a odpařování se ještě obvykle vrhnu zpátky do studenýho bazénu. Mám pak pocit, že dělám něco zdravýho, šílenýho a finskýho.
- Zítra jdeme do divadla. Mám šílenou chuť vzít si tenisky.
(Bojovat proti konvencím...?)
Ale proč to sem píšu, takovým informativním charakterem?
Mohla bych to třeba opsat na blog. Tohle všechno.
Ale tohle už ne:
(...)