Komunikace

Neumím komunikovat s ostatními. Zvlášť poslední dobou.

Jsem asi moc zaujatá svými myšlenkami, hluboko se jimi zabývám, a pak jaksi nezvládám s někým mluvit.
Mluvit... normálně, spontánně, přirozeně.

Příčina mého strachu z lidí... nebo důsledek?
Nevím, co říct. Nemám co říct.

Bývám křečovitá. Melu kraviny. A tak jsem teď radši zticha - na tom se nedá co zkazit.
Poslední dobou jsem tedy spíš samotářka. Introvert.
Ve škole poslouchám hudbu, čtu si, píšu... prostě mi moc nejde se nějak bavit s druhými.

Ale říkám si - copak to vadí mlčet?

Objevuji cenu a význam ticha - ticha, které je uklidňující, svobodné, všeříkající.
Ticha, které není trapné, ani neukazuje na to: "Péťo! Ty jsi tak trapná a nudná, když nic neříkáš!"
Zakazuju mu říkat to.
Protože se učím.
Někdo mě učí.