Změna domova... (37.)

Zase jsem se nechutně dlouho neozvala. Ale člověk by sem asi neměl psát, když na to nemá náladu, no ne? :)
Zítra jedeme do Ikey pro nábytek.
A stěhujeme se nakonec "až" 15. 3. To až je v uvozovkách proto, že je to už přece jenom za maličkou chviličku, a já to pořád nějak nechápu...
Nechápu hlavně svoje smýšlení.
Tolik jsem se na to už od toho konce října těšila.Kolikrát, když se mi něco nevedlo, jsem si říkala, že se mám aspoň na co těšit, že to bude bomba bydlet někde v lesích, kde dávají lišky dobrou noc...
Teď mi přijde všechno jiné.
Budu mít všechno tak daleko... budu mít všechny tak daleko...
Budu muset šlapat půl kilometru na bus, který jede sotva jednou za dvě hodiny. Nebudu se moci toulat po městě jako vždycky a nebudu moct přijet domů, kdy chci. Budu si připadat asi ještě víc sama než teď...
Navíc se mi teď ani trochu nechce opouštět náš útulný minibyteček v úžasné čtvrti úplně na kraji Plzně. Všechno mám blízko, Kiki bydlí pět minut cesty ode mně.... a klid je tu taky...
Achjo.
Druhá část mého já se teď neubrání jakémusi sarkastickému smíchu.
Ono to asi nebude tak strašný.
A i kdyby bylo... jaký si to uděláš, takový to máš.
A příště dávej pozor na to, co si přeješ...