Můj světonázor 2.

Zase nějak hodně přemýšlívám o našem panu prezidentovi a o tom, co si vlastně myslím o dnešní společnosti a o světě.
Snažím se své názory probírat s ostatními a diskutovat. Musím říct, že jsem zjistila důležité, ač jednoduché věci.

1.) Žádný názor není špatný. (Nemyslím si, že jde mít v postoji pravdu nebo nepravdu a jsem ráda, že mám kol sebe blízké, kteří se mnou umějí diskutovat, aniž by mi vnucovali svůj postoj).

2.) Láska a postoj/názor na věc spolu příliš nesouvisejí. Mohu mít někoho ráda, aniž bych sdílela jeho názor a on může mít rád mne, i když se mnou nesouhlasí.

3.) Je nutné ověřovat zdroje svých informací a pečlivě je prozkoumávat. Sice to stojí čas, úsilí a koncentraci, ale považuji to za nutné.

4.) I když často zdůrazňuji, že vnímám ve společnosti masu lidí, která nepřemýšlí a jedná agresivně, musím se přiznat, že neznám nikoho, kdo je agresivní, aniž by si to uměl obhájit.

5.) Spravedlivý hněv je na místě a nevylučuje se s láskou. Pán Ježíš se taky naštval na směnárníky, a přesto je miloval. (snad byli napomenuti právě z lásky - vždyť nejhorší pro vztahy je lhostejnost).

6.) Je milé děkovat za každou konfrontaci s druhým člověkem - děkovat mu za poodhalení jeho postoje. Kéž bychom spolu všichni uměli diskutovat, aniž bychom se zraňovali.

7.) Ve všem, co si myslím o světě, hraje nemalou roli mé vlastní ego. Nevědomky se možná snažím ukázat druhým, že jsem přemýšlivá, aktivní a hluboká. Musím si toho všímat, vědět o tom a umět se nad tím pousmát. Je třeba si přiznat, že toho ještě hodně nevím, neznám a nechápu.

...a ještě konkrétně: včerejší debata s E. mi pomohla vidět věci v trochu jiném úhlu. Je možné, že se vymezuji a bojuji vůči něčemu imaginárnímu. Že mívám strach ze setkání s člověkem odlišného postoje, že se bojím odmítnutí, a že mívám obavy, že když se mnou někdo nesouhlasí, přestává mě mít rád.
Vadí mi, že Zeman popřel násilí při Sametové revoluci (ač poté řekl, že děkuje všem, kteří se přišli 17.11. nechat zmlátit; že zásah byl násilný, ale nebyl masakrem - viz zde).
Vadí mi agresivní nálada, kterou neumím úplně dokázat - od Zemana k novinářům i obráceně.
Vadí mi, že Zeman v Číně uznal její celistvost - i když se musím přiznat, že celé problematice Tibetu nejspíš zatím málo rozumím (toužím po tom, aby se tam obyčejní lidé měli šťastně - což bych intuitivně řekla, že by se stalo jeho osamostatněním).

Děkuji opět, že můžu hledat svůj světonázor ve svobodné a demokratické zemi, protože to ve světě bohužel stále není samozřejmé.