Krev

Dnes jsem poprvé v životě byla darovat krev.
Zažila jsem tím skoro až rituál plný zážitků a silných chvil.

Vlastně jsem docela počítala s tím, že moje krev není dost dobrá.
Že v ní bude něco scházet či přebývat, že bude vadit tetování, cokoliv...
A ukázalo se, že můj krevní obraz je krásný, jak to nazvala paní doktorka.

Odběry byly celkem nepříjemné, hlavně proto, že jsem se dost bála, že jsem nevěděla do čeho jdu, a že se mi ke konci zvedl žaludek. Ale jsem ráda, že jsem tam byla.

Mám podivnou radost, vevnitř až jásavou, protože když se teď podívám na ten malej stroupek na paži, dojde mi, že odtamtud byla odčerpána moje krev, která někomu poslouží.
Když byl nedávno můj nevlastní děda na operaci s kyčlí, taky dostal krevní infuzi. Vypadala úplně stejně jako ta, kterou jsem dneska naplnila - dokonce stejná skupina, A+.

Ať čelím jakýmkoliv dílčím starostem či starůstkám, zkouškám ve škole i jiným, smutkům, radostem i únavám, je ve mně život neustále a nepopiratelně přítomen, krev proudí, aniž bych se nějak snažila, že okysličuje tělo.

Potěšilo mě taky, jaký měli v plzeňské Transfúzní stanici ke každému přátelský, osobní a(ž) úcty-plný přístup. Že když se mi udělalo špatně, okamžitě mi personál pomohl. Že v čekárně bylo plno, že lidé nejsou lhostejní k potřebným a jsou schopni odstoupit ze své komfortní zóny.

Velmi vřele všem doporučuju - pojďte darovat krev! Příště můžeme jít třeba spolu :-)