Nedělní poezie

Dostala jsem od maminky
vývar z kostí s játrovými knedlíčky
známý všelék těla i duše
dala mi ho do sklenice
kterou pořádně zavřela

Můj zadek je veliký
a stále se zvětšuje.

Občas chci plakat
a nejde to.

Sklenice od polévky se občas rozbíjí
uvnitř batohu se čtyřmi vypůjčenými knížkami.

Mám se hezky děkuju a ty?
nejradši se zavrtat do postele a nikam nechodit.

Přetíženo, jsou lidé, kterým se neozývám
a lidé, kteří se neozývají mne.

Zoufale utírám od polévky batoh sešity (poznámky plnicím perem psané
se při kontaktu s tekutinou ztratí)
modlím se aby mi fungoval notebook
a přemýšlím jak seženu časopis který mám půjčený od přednášejícího
asi by nechtěl ten svůj s rohama směšně zvlhčenýma
maminčiným vývarem,
z něhož zbyly jen suché
nudle a knedlíčky

Semestr začal. Panika vzrůstá.
Vím, že nic nevím. Zase. Nic se nezměnilo.

Je toho tolik tolik tolik
co dělám a přitom
jsem v tom nešťastná
Moc pracuju málo odpočívám

Nečekám miminko
to je jen nafouklý břicho.

Chybí mi kontemplace.

Mošt z našich jablek dnes namoštoval
starší pán v červených montérkách.
Přijďte zas, řekl ke mně.

Byly volby. Volila jsem doma a
mám výhrady k diskutování výsledků na ohláškách po mši
(patří politika do církve - a obráceně?)
a členství ve volební komisi domova důchodců
je balzám na duši ale taky to vysává.

Máme pořád spousta jablek
nechcete?

Pane Bože, co mi tím chceš říct?

Polévka rozmočila také všechny dopisy.

Potřebuji obejmout.