Hraní na ulici

Včera jsem hrála prvně v životě na ulici.
Hraní na ulici patřilo vždy k věcem, které jsem velmi chtěla vyzkoušet. Něco jako že by mi bylo líto, kdyby byl dnes poslední den světa, že jsem se k tomu nikdy neodhodlala.
Šla jsem po práci na Jungmannovo náměstí. Kdosi mi poradil, abych zkusila hrát tam. S rozechvělým pocitem a před zraky kavárenských hostů, sedících na venkovních teráskách, jsem vytáhla kytaru z obalu a naladila ji. Přišla jsem si tak nějak u sebe a zároveň trochu rozpačitě - možná mě někdo vyžene, vynadá, cokoliv... Ale tak, když už mám s sebou tu kytaru a stojím tu s ní, už se mi to nechtělo vzdát.
Hodila jsem prázdný obal před sebe, aby do něj lidé mohli házet případné příspěvky. Obal bohužel nešel úplně otevřít, takže to vypadalo celý dost nejednoznačně.
Nejdřív jsem začala hrát nějaký anglický písničky. Bylo to fajn. Občas se někdo z lidí, proudících pořád sem a tam, pozastavil nebo se na mě alespoň usmál. A pár lidí mi přišlo dát nějaké drobné - a položilo mi je na tašku.
Pak jsem hrála Say Halleluja to the Lord a podobný chválový písně. Vzpomněla jsem si na rok 2009, kdy jsem v rámci misií v Plzni takhle na ulici už křesťanský písničky hrála. Ale ono je něco jiného hrát v šesti lidech a hloučku sympatizantů okolo a stát sama v převeliký Praze a snažit se předávat něco o Pánu Bohu. Nicméně mě to vlastně dost bavilo - a o hodně víc než hrát ty klasicky rádiový písně.
Jedna paní, jedoucí na koloběžce, se zastavila a začala zpívat se mnou. To bylo velký. Zpívaly jsme spolu a ona mi pověděla, že je taky katolička, ale že se jí zdá, že evangelíci toho dělaj pro lidi víc, a že tedy navštěvuje spíš jejich bohoslužby. Povzbudila mě v mém hraní. Že prej o Boží lásce má být na ulici slyšet.
Tak jsem hrála dál. Zapovídal se se mnou manželský pár. Prý pochází oba z Azerbájdžánu, ale věří v Krista. Pán mi dal stovku a řekl mi, ať mi Pán žehná. To bylo hezký. Jen když se mě ptal, zda to sbírám pro nějakou sbírku, docela jsem se zastyděla, že ne. Avšak je pravda, že potřebuji prostě dovydělat něco na první nájmy.
Nehrála jsem dlouho. Celkově asi jen hodinu. Lidé mi občas alespoň věnovali pohled, i když většina z nich prostě a masovitě postupovala rychlými kromy a bez povšimnutí dál. Ale s tím jsem tak nějak počítala.
Nikdo mě nevyhnal, neokřiknul, ani nic.
Za hodinu na Jungmaňáku jsem si vydělala 421 korun + 1 euro.
A hlavně jsem snad alespoň někomu alespoň trochu zlepšila den.