Poslední dobou

Bojím se a hádám se
bez křiku
jen se skřehotavým hlasem
do telefonu
na krajíčku.
Zase pláč na záchodě
a ta poníženost ze sebe,
která už nelze
nést.

Stresy ve škole a lhostejnost pro svět
hra na umění nedostatek času lenost
(to) všechno a ještě něco
rozpuštěno ve slaném roztoku

Je to jako když se
obnaží ta bolest
nesmyslnost necíl
bez-naděj
panika
strach
jako když strhneš náplast a pod ní
otevřená zlomenina

a Ty u toho nejsi
jsem sama

Možná je to zase jen fňukavá nechuť nést svůj kříž... možná je to důvod, proč si pořád zapaluju cigarety, nejlíp, když se nikdo nedívá... možná se teď hrozně stydím a měla bych psát jinak... možná jsem vděčná za možnost hrát a chodit do autoškoly... hysterie přecitlivělost a tak, za což se
nenávidím
zima vevnitř

Nemůžu se soustředit
přestože dennodenně polykám
lecithin a antidéčka

už mě to fakt sere
chci Tě normálně milovat