Ach jo

Ve volném čase spím.
To nebolí.
Učím se řídit.
Mám bordel v pokoji.
Poslouchám ticho.
Toužím.

Čtu. Tohle, třeba...


"Lori!
Odcházím přece, a to dříve, než jsem myslil, takže mi nezbývá čas ještě jednou se rozloučit. Není to také třeba; vždyť jsem se v neděli už navždy rozloučil a loučím se tímto malým dopisem aspoň písemně ještě jednou. Žijte blaze, jsem přesvědčen, že se dovedete utěšit z mé nepřítomnosti. Cestuji pryč, daleko na venkov k svým známým, nedaleko od místa, kde můj přítel odpočívá věčným spánkem a nemůže už se mnou cítit mé bolesti. Chci navštívit místo jeho spánku, které je mi posvátnější než oltář mého Boha; proto chci k němu přistoupit čistý a aniž chovám zlobu proti komukoliv. Nuže žijte, prosím, blaze, odpusťte mi v srdci, jestliže jsem Vám někdy ublížil, jako já Vám odpouštím. co jste mi kdy udělala. Snad se naučím na jeho hrobě Vás nemilovat, zapomenout Vás a opovrhnout světem, který mi všechno vzal, který každou mou radost zničil, dříve než jsem ji pocítil, snad se naučím na jeho hrobě klidně umřít a s ním snít v chladném klínu země o ztracených rájích, jak jsme spolu v životě snili o rájích, které jsme doufali nalézti na této zemi.
Žijte blaze. Já jsem Vás opravdu miloval a běda mi, že ještě stále Vás miluji."

Ignaz M.
(Karel Hynek Mácha)"
5/1834