Já nevím.
Většinou se mi nechce nic psát.
Jako by snad vůbec nic nebylo...
Prázdniny odešly tak, že spíš úplně proběhly.
Jako by taky nebyly, když jsem vstoupila do školní budovy.
Tam zase pan Kabelka, dřevěný skříňky, masivní schodiště, sešity s penálem na stole a učit se.
A bacha! Ze všech stran: vy letos maturujete!! A to je strašně důležitý!
Bojím se.
Čeká mě koncert.
Maturák. Sprachdiplom.
Nábožka. Přijímačky. Autoškola.
Biřmování.
Maturita.
Rozhodnutí.
Já nevím.
Teda, vím, a vidím... kolik dobrýho se mi děje.
Jak to mám teď všechno klidný. Hezký. Krásný.
Plním si sny.
Koupila jsem potkaničkám větší klec. Z aukra. Levnou.
Koupila jsem si hodinky. S kytičkatým páskem.
Široký kalhoty. Jaký jsem si vždycky přála.
Konečně jsem vydělala na autoškolu. Jak jsem chtěla.
Ve vysněný práci. Čajovnový.
Kde jsou milý lidi a moje průšvihy jen občas.
A budu mít svůj vlastní koncert! To by mě snad ani ve snu nenapadlo.
Setkala jsem se s úžasnýma lidma.
O prázdninách, i teď, v době nedávné.
A pořád se setkávám, neboť jsou to přátelé.
Přežila jsem všechno těžký, co se dělo.
Ve vysněným domě
a po zahradě běhá (po vysněný velký čerstvě posekaný zahradě)
i vysněnej milej vděčnej promáčknutelnej pes
A teď, tady sedím...
ve vysněným nově vymalovaným pokoji, kde nic nechybí
(už ani houpací křesílko)
a nikdo tu není a (tak) všechno mlčí...
a měla bych bejt šťastná ale
nejsem
...
Samota sebenenávist prázdno neschopnost
zmateno
strach
úzkost
pořád pořád dokola
Jsem sama
toužím obejmout
dobrou noc
(možná jen frustrace
jak se stydím křičet vřeštět volat
stále znova
stejská se mi
po Lásce)
chtěl bych umět jednu věc. až budou kolem lítat protivný děti, manželka bude "zase něco chtít", všichni kolem mi polezou krkem a budu prostě chtít být chvíli sám!!! ... abych si mohl takové chvilky volna přesunout z dnešní doby, kdy jich mám docela dost..
OdpovědětVymazat