Článek o Assisi...

... pro Farní věstník. Myslím, že to bylo ještě barevnější než jak to popisuju...
Fotky: http://www.rajce.net/a4211144

Na konci října se vydala patnáctičlenná skupina animátorů z naší farnosti
na týdenní pouť do italského městečka Assisi.
Mně se poštěstilo jet taky.
Odbornou řídicí sílu a milý zdroj všech informací nám dělali bratři Dominik
a Didak, skrze něž nám to celé bylo umožněno.
Z nepočitatelného množství milých zážitků se (mi) jen těžko vybírá to nejpodstatnější…
Navštívili jsme všechny katedrály v Assisi, například ohromující třípatrovou Katedrálu svatého Františka, Katedrálu Panny Marie Andělské, Katedrálu svaté Kláry, ve které je tato světice také pohřbena nebo Katedrálu svatého Damiána, nacházející se v periférii města. Zvláště ta poslední jmenovaná, ve které František při modlitbě zaslechl první Boží volání „Františku, oprav můj dům“, na nás silně zapůsobila, především svou prostotou a útulnými prostory.
Měli jsme možnost být u hrobu svatého Františka. Vidět jeho originální hábit, či si v jedné z kaplí prohlédnout křížek, který on sám nakreslil.
Na jednotlivých místech, na kterých jsme se právě nacházeli, jsme si vždy četli z Pramenů ten příběh, který se tam zrovna stal svatému Františkovi či svaté Kláře.
Nebyli jsme pouze v Assisi, ale cestovali jsme po různých místech, spojených s Klárou či Františkem. Navštívili jsme městečko Greccio, ve kterém František postavil první vánoční Betlém. Vyšplhali jsme rovněž na horu La Verna a ocitli se tak někde v místech, kde dostal svatý František stigmata.
Zajímavá a podnětná byla také návštěva komunity Mondo X v La Forestě. Členové této komunity zde žijí prostým, jednoduchým a střídmým životem, složeným v podstatě pouze z práce a modlitby.
Zažili jsme (mimo jiné) také „františkovskou“ mši v olivovém háji. Mohli jsme pořád obdivovat krásu nejen ohromujících katedrál, ale i krásu přírody, barevného všudypřítomného listí a hornatých výhledů z různých vyvýšenin.
Jsem ráda a vděčná za to, že jsme mohli hlouběji proniknout do tajů Františkova života. Zdá se mi to krásné a důležité, že nám bylo umožněno poznat lépe patrona naší farnosti. Zároveň jsme mohli celou poutí přinést Bohu naši službu, stejně tak jako nás samotné se vším, co v sobě řešíme.
Tiše, uctivě a pokorně jsme procházeli všemi těmi cestičkami, poustevnami, kaplemi a kostely, jejichž všechna jména si už bohužel nepamatuji…
… ale za to jen tak nezapomenu na Pokoj a Lásku, která tam byla mezi námi, na ten pocit spočinutí…
Díky Tobě, Pane.