Za měsíc (35)

Už za měsíc se budeme stěhovat.
Nakonec tedy opravdu změníme naše bydliště, jen s pejskem se počká do dalšího vrhu.
Takže vlastně paráda!
Jenže.. naši s tím domem mají hodně starostí, a tvrdí, že se to nemělo stát, a tak podobně, že bychom měli zůstat tady...
Dokonce bude nedaleko nás i zprovozněno jakési letiště, či co, takže máma pořád naříká, že to bude děsný, že už tak bydlíme z druhé strany blízko dálnice... Je to starý dům, nic tam nefunguje, ještě ke všemu někde v místě, kde dávají lišky dobrou noc...
Nevím. Já se naopak docela těším. Těším se na svůj pokojíček, na vůni lesa, na dlouhé cesty k zastávce, na dojíždění zeleným autobusem, na velkou zahradu...
Snad nejsem moc naivní, když se takto pozitivisticky těším.
Ale samozřejmě se ve mně míchají i jiné pocity. Žiju v tomto našem tři plus jedna už deset let... deset let je dost dlouhá doba pro nějaké citové vazby, a tak se mi náš byteček taky nebude opouštět zas tak snadno. Klouzání se po dlaždičkách, koupání se za stěnou z umakartu, naše minipracovnička... To vše budu taky tak nějak postrádat.
Čas mi utíká tak nějak rychle. Už jen měsíc... Pořád jsem si říkala, mám ještě času dost, mám dost dlouhou dobu na to to všechno tak nějak vstřebat, naplánovat... A už na to mám jen ten měsíc... A to ještě ten nejkratší z roka.