Vysvědčení (36)

V pátek jsme měli pololetní prázdniny.
Teď máme prázdniny jarní.
Ale před tím vším bylo přece vysvědčení!
Ve čtvrtek jsme se sice normálně učili, ale poslední šestá vyučovací hodina byla věnována právě rozdávání vysvíga. Měla jsem jít tou dobou zrovna na alergologii, ale nakonec jsem si to přesunula na dýl, protože by mi asi bylo líto, kdybych přišla o tu ceremonii (já vím, je to trochu švihlý :)), kdy naše třídní nejdříve říká statistiky o tom, kolikátí ze školy jsme v prospěchu, v zameškaných hodinách a tak, a hlavně, jak jednotlivě vyvolává studenty, předá vysvědčení, každému podá ruku a řekne něco milého, a pokud má ten dotyčný vyznamenání, bývá v naší třídě nepsaným zvykem, že mu všichni zatleskají.
Doufala jsem, že mi letos ostatní budou moci zatleskat...
A ono to tak nakonec opravdu dopadlo!
Mám šest dvojek a ŽÁDNOU TROJKU! Ani z chemie a z matematiky, jak tomu často je.
Tohle se mi povedlo za těch šest let na našem gymplu snad jen jednou dvakrát.
Nechápu, jak je to možné, a popravdě mně často pronásleduje pocit, že si to nezasloužím (vím, že to zní jako falešná skromnost, ale tak to nemyslím), protože nejsem zas tak chytrá jako ti ostatní s podobným výsledkem. Například právě ta dvojka z matiky, fyziky, chemie... Vždyť já tyhle předměty fakt vůbec nechápu!
Často mi přijde, že mě učitelé mají rádi, a že mi tak trochu nadržují, nebo něco takového. Nebo mám prostě štěstí.
To, jestli jsem fakt dobrá nebo ne, zkrátka ukáží až další vysvědčení.. :-)