Velmi spontánní, lyrickoepická, surrealistická báseň, pojednávající o mých aktuálních pocitech.
Všichni někoho mají
všichni se se všemi znají
cítím se sama a...
mé sny tak jako led tají.
-----------------------------
Nerozeznám tmu od světla
a tam, kde dřív radost kvetla
teď roste plevel a nuda.
Nejsem tmavá, ani světlá...
------------------------------
Opravdu jsem tak chudá?
------------------------------
Nebo jen chudák jsem
s napůl zlomeným srdcem
či napůl či úplně zhojeným.
Potkám toho pravého?
Co já vím.
---------------------------------
Chtěla bych znát víc lidí..
ale kdo se po mně pídí?
Jsem jen Péťa, co vždycky řekne "Ahoj" jako první.
co v lednici často hladově slídí.
-----------------------------------
Nejsem si ničím moc jistá
nejsem moc duchovně čistá
někdy mám pocit, že stojím za nic.
Nepotřebuji tolik místa.
-----------------------------------
S přátely jsem strašně ráda
všechno mi z rukou padá
Neumím nikomu pomoci
z toho všeho mé nitro se skládá...
----------------------------------

krásná básnička =) Sabriel
OdpovědětVymazatjednoduše krásný:))
OdpovědětVymazatŘíkaj mi
OdpovědětVymazatjsme tu s tebou,
směju se,
blázni,
nelžete mi,
já totiž vím,
že se mnou
ten koho chtěla bych
zase není ...
zákony pravily:
"Malá už nejsi,"
šklebím se,
nikdy nic nestíhám,
nestíhám malá být,
sevřou mě děsy,
bolí to,
protože ráda mám ...
(..a on to ví a nechce to vědět, tím hůř - to je součást básně. Zase nenapsal!!Sakra...)