Veliko-noce

Přijde mi nestoudný a tak nějak líto, že Zelený čtvrtek, ani Velkej pátek!, nejsou státními svátky.
Lidi chodí normálně do práce, na nákupy, všude, aniž by si uvědomili, co jim a nám všem běží za významný dny. Evropa má přece křesťanský kořeny, ach jo.

Mějte krásné a požehnané Velikonoce!

Jaksemistejská

Každý pondělí
přijít do voňavýho místa
který je jak dřevěnej obývák

Dobrý den tady máte lístek
kdybyste chtěli nějak poradit
tak jsem tady
Všechno v pořádku?

Připravit s láskou čaj
no jo trochu silnější než má bejt
ochutnat ho rozkošnicky
a donést zákazníkovi

(takhle dobrý čaje už asi pít nebudu)

A dělat si všechno po svým
usmívat se na lidi
a povídat si osobně

V noci se bát než přijede táta
nebo brácha
že mě někdo zabije a okrade
ale to k tomu taky patří

A když můj odvoz zaťuká na okýnko
ještě rychle vynést smradlavej kompost
nalejt do mušle savo a spočítat kasu
(nikomu nevadí že úplně přesně nevychází)

Shrábnout dýška a
příjemně unaveně popřát čajovně
dobrou noc a ahoj
nejpozději za týden

Všechno je pryč
a mně se stejská

Nebyla to žádna brigádka
ale poslání

Stejská se mi
po tom Nebi
kde jsem nemusela bejt sebou
ale jen dobrou čajovou tovaryškou

Všechno dobré Tobě
milovaná čajovno

( a taky ještě
toužit po doteku muže
nekonkrétního novýho
a stejskat si pro tu Samotu
to se taky může)

nezáleží

Neděle je dar od Boha.
Jsem schopná lásky

Mám (ráda) přátele
a svoje milovaný lidi

Žiju, žijeme, v relativním zdraví
máme co jíst dokonce i mlsat
pohybujeme se v rozkošný přírodě
máme uši k slyšení
oči k vidění
a nohy k pohybu

Slunce dneska ještě nezapadlo
prsty hladím kytaru
pak spím jako tatínek

A nejsem jen to tělo
který si někdy zoufá
a má smutnou náladu
jsem víc

Jsem schopná lásky
jako všichni

Na ničem jiným nezáleží

Nové

Dva měsíce jsem mlčela
Snad z důstojnosti?

Pořád žiju v domě v lese
v místě s poetickým názvem
a s pejskem Béďou

Pořád nevím, kdo jsem
kým se mám stát
co mám studovat
co mám dělat a nedělat

Pořád vzpomínám
ale už ne smutně moc

Nevyhovuje mi moje škola
takže letos zase čtyři přihlášky

Už nepracuju v čajovně
a asi ani nebudu

Nedělám si tolik starosti
neboť to nemá cenu

Je mi docela dobře.

Nemám nápady úm múzu
ani madam Dé

Přeju, aby Vám taky bylo
dobře

Vám všem, co to tu čtete
nebo co sem jen tak zabloudíte...

PF 2013

Krásný a požehnaný tento rok, Vám!
V lásce já

...vždycky může bejt ještě hůř

fňuk

Měla bych se učit... ale co. To už stejně nedam.

Můj Bože!
Proč jsem neřekla jen první část věty?
Zachovala bych si aspoň nějakou důstojnost.

Vojta: Já možná lámu holkám srdce,
ale ty jsi fakt blázen.

Tak co jsem čekala.
Umím bejt jen pravdivá.
Přeháním. Uměle se v tom udržuju.

Vlastně je to docela dobrý.
Umím to, mít Tě ráda, tak, jak chci.

Jen to samozřejmě zabolelo,
slyšet znova Tvoje ne.

Je mi hrozně hrozně blbě.
Pýcha byla poražená.
Nejsem na tom tak hezky
jak jsem chtěla. Pořád. Nic.

Tak Ti dam dojemnou knížku
pak sobě dam tři cigára a pivo
a půjdu spát. Sama. No jo no.

Vlastně je to docela dobrý...

hledání příčiny

16/11

Představuju si, jak se octneš v týhle učebně. Jen tak. Najednou. Jak tudy projdeš. Třeba kvůli opravě nějakýho počítače.

(Blbost. Fantazie bezmezně.)

Jak mě nevidíš!...zatímco já... Tě vidím všude. I tam, kde nejsi.
(Pořád ty samý ujetý představy.)

Cosi mi drásá nitro. Jo. Hledam tomu jméno. Depka? Osobní krize? Zmatení? Determinace prostředím? Přepracovanost? Zklamání? Duchovní noc?
-Ty?

Protože všichni se snažíme najít důvod svejch smutků. Příčina nás uklidní. Příčinnost platí. Beze zbytku. Logicky.

Ale já nevim. Studuju psychologii a sama jsem psycho.

Tělo a duše jsou propojený. Bolí mě obojí.
A přitom, chtěla bych pomáhat druhejm od bolesti.

Pravděpodobně je dobře, že jsem Tě přestala přitahovat. Co na tom, že Ty mě ne.
Nejsem schopná vztahu. Jsem neschopná.

Několik let se plácam v tomtéž. Ať mam v hlavě serotoninu víc nebo míň. Pořád na něco fňukam, umíram, křičim, vyčítam si, že fňukam. Už ani neni zajímavý o tom psát.

Nejradši bych někam pryč. Pryč od všech povinností, do kterejch jsem se uvěznila, abych nemusela trpět zahálkou a přemejšlet o vlastní bolesti. Pryč od lidí, který mě děsí - stejně jsem sama i mezi nimi a akorát mě dovádí k výčitkám, že se nevěnuju svejm přátelům tolik, jak bych chtěla a měla. Pryč z místa, jemuž se obvykle říká "doma", a kde jsem svym způsobem taky uzavřená. A zavalená špinavým prádlem, košilema na žehlení, prachem z neúklidu, špinavejma oknama a nešťastným psem, běhajícím po neudržovaný zahradě.
Pryč ze světa.

Vím, rouham se tim, ale já věřim v Boha.
Pane Bože, dej mi sílu...
(..dej mi sílu vzdát se ho)

Jen ničemu nerozumim, a snažim se rozumět.
Už nemůžu. - A zase Tě vidim. - Čau...

Třeba, třeba bych o tomhle všem nemusela přemejšlet, kdybys...
mě obejmul
políbil
miloval

...ale to je asi zase jen hledání příčiny.

Bez názvu1

...protože občas je fajn se vožrat.
22/11 - 23/11/2012

myslim na Tebe

s nezaměnitelnou autenticitou
jak leželi jsme u sebe
(---)

Miluju Tě
a Ty si spíš
a je Ti to jedno
žiješ si ve svým světě
jsi robot
nenávidím Tě
protože nevíš
jak jsi krásnej

jsi krásnej a já

nevím jak dál
jsi můj muž
milý

miluju Tě i když jsi debil
jsem debil

chci Tě
navzdory všemu v čem žiju
mám Tě pořád nějak v sobě
ano jak to pořád říkám
pod kůží 

všechny společný sny vyčpěly
a já už se nechci dál ponižovat
psát Ti že

myslim na Tebe
s nezaměnitelnou...


jak je to trapný

protože

Tobě je to jedno

***

co když se dopouštim stalkingu?
otravování Tvé duše o němž ani
nevíš
?

už nevim kdo to řek ale
asi to tak bude že

pravá láska mlčí a trpí

Hm. Měj se. Čau.

...možná možná možná
je to dobře že jsem jen v Tvým
archivu
ve světlých chvílích se omlouvám Ti
a vím že mám Tě moc ráda
...