fňuk

Měla bych se učit... ale co. To už stejně nedam.

Můj Bože!
Proč jsem neřekla jen první část věty?
Zachovala bych si aspoň nějakou důstojnost.

Vojta: Já možná lámu holkám srdce,
ale ty jsi fakt blázen.

Tak co jsem čekala.
Umím bejt jen pravdivá.
Přeháním. Uměle se v tom udržuju.

Vlastně je to docela dobrý.
Umím to, mít Tě ráda, tak, jak chci.

Jen to samozřejmě zabolelo,
slyšet znova Tvoje ne.

Je mi hrozně hrozně blbě.
Pýcha byla poražená.
Nejsem na tom tak hezky
jak jsem chtěla. Pořád. Nic.

Tak Ti dam dojemnou knížku
pak sobě dam tři cigára a pivo
a půjdu spát. Sama. No jo no.

Vlastně je to docela dobrý...