úterní prostěpocit

bude šest stmívá se
vypadla jsem z metra
je hezky jarně

jsem zvláštní postavička
sukně až ke kotníkům
velký sluchátka na uších batoh
a divnej úsměv na kterej se lidi taky usmívaj

a je to neuvěřitelný
ale je mi dobře
fakt
přes všechno to co se mi děje

možná je to vyšší hladinou serotoninu
Olwexya s postupným uvolňováním
co myslíš?

musím něco dělat
ale nemůžu
dokud něco nenapíšu
a dokud si trochu nezamlátim do přivezený kytary

je Praha
je Londýn
jsi ty
jsem já

bordel na stole
spálenej jazyk
tělo ztrápený z fitka

ale je mi dobře
fakt

(díky Tobě Pane)

Postní doba

Tentokráte zkusíme něco z jiného soudku... (jako bych to ani nepsala já :))
(Mělo to bejt obsáhlejší a hezčí... no, co se dá dělat.)

Často se mě lidé ptají, proč se postím. Co to pro mě znamená.
Jde o jakousi jarní očistu? Čištění těla?
Sebemrskání, askeze?

Samozřejmě se nepostím tak, že bych nic nejedla, to bych nedala.
Ani nejsem nikterak ortodoxní.
Jen se snažím připomenout si postní dobu i tím, že se snažím nemlsat,
nechlastat, nekouřit. A nepít kávu a nechodit na facebook.

Jenže k čemu to je? Proč je dobré čtyřicet dní v roce, před Velikonoci,
dělat něco omezujícího, skromného?

Myslím, že je úžasné si uvědomit, bez kolika věcí se člověk úplně bez problémů obejde.
Uvědomit si, kolik toho mám, a vůbec bych mít nemusela.
Vážit si všeho, čeho se mi dostává, a vědět, že všechno je od Boha.
Zkusit svému Otci, Bohu, který je původcem všeho, obětovat alespoň nějakou kravinu
ze svého pestrého života.

A pak si těch věcí o to více užívat, nebo spíš, moci je více prožívat.

Najít si víc času ke ztišení a k modlitbě.

Tak tak.

Z NTK

Národní technická knihovna, odpoledne, únava, hlad, zmatek, čekání,

v pozadí závod krasobruslařský Sáblíkový, lidi fandí,

já sedo-ležím na nějaký měkký židli

v paralýze nejsem ničeho než psaní schopná

Co se to děje?

Vtrhnul jsi do mýho života asi bez víza

Prostě tam jsi jako by to tak bylo vždycky

Jako bychom se znali věčnost

Probouzet Tě při pražským ránu

Moc jsem nespala ale líbíš se mi

Přiblížit se pohladit Tě

A probudit celýho Tebe

I Tvoje krásný modrý voči

V něchž je stejně všechno už

VyPsáno

A pak ty voči celodenně sledovat

Dojímat se tím že ty jsem dnes probudila

A že kdyby byly dolní řasy delší

Mohly by se obrátit

A nic by se jim nestalo

Stalo se mi něco asi

 Nebo děje

Zapéct přednášky nejíst čekat

To nedělávám

Dojímat se koupat se ve zmatenosti

Sedět v národní technický knihovně

Cejtit Tvůj tabák a svý výčitky

Buď můj milý prosím!

Můžem spolu ještě nechodit?

Řekls ale dotýkal ses mě

Líbíš se mi neuvěřitelně

Nedokážu Ti odolat

Neumím přemýšlet

Nevím kde je nahoře a dole

…

MUDr. Otto Horák II.

...a jeho odpověď, která mě kupodivu docela potěšila :)

VÁŽENÁ PANÍ,

děkuji za vaše slova

nový pán, který se účastnil semináře, má s námi již 5 kg tuku méně od semínáře a ten co byl ode mne vpravo již programem prošel v předchoím 1/2 roce - zhubl 20 kg tuku

tedy jak píšete k vaši manipulaci - důležité jsou výsledky

pokud znáte jiný efektivní způsob  řešení, jak pomoci lidem zdravě zhubnout, než tím že změní svůj živostní styl, zorientují se v tom co jíst a co nejíst, detoxikují, ozdravují organizmus, podporují vnitřní pochody a vnitřního lékaře ve svém těle, budu rád za vaše podněty a rád se na ně podívám

a pokud diagnostiku, kdy se  u klienta zjišťuje skutečný stav před začátkem programu a která je součástí výživového poradenství  - považujete za manipulaci, je to na vás

k důkazům které zmiňujete, doporučuji si přečít publikace Acidobazická rovnováha, Pryč s kyselostí a prostě si shromáždit informace

nové jsou pak od Alkalické společnosti a jiné

je toho hodně, pokud člověk ovšem chce

ty empirické se předávají od lékařů po generace a na nich je program založen, pokud ovšem nemyslíte studie farmaceutických firem 

rozloučím se s vámi poděkováním a citátem velkého člověka:

NEVĚŘ TOMU, O ČEM SI TEPRVE SHROMAŽĎUJEŠ INFORMACE, ALE NAZAVRHUJ CO JSI JEŠTĚ NEPROZKOUMAL.

přeji vám hodně štěstí na VAŠI CESTĚ

s pozdravem

MUDr. Otto Horák

Seminární práce

Sedím před svým notebookem a třesu se jako osika.
To nezvládnu.
Píšu seminárku o prokrastinaci. Asi tak rok jsem nic odbornýho, nóbl ani kvazivědeckýho nepsala.
Protože mi nic takhle nejde, píšu právě o tom.

Nezvádnu to, nezvládám. Pozítří to mám odevzdat a mám pár řádek, který ještě ke všemu zní jako z časopisu pro teenagery. "Kdejaký lenivý student se ohání tímto vznešeně znějícím psychologickým pojmem, který přece znamená, že za své odkládání povinností tak úplně nemůže." Ach jo.

Panika vzrůstá, má-li ještě kam. Mohla jsem s tou pitomou prací začít už dávno. Vím o ní od října a píšu jí dva dny před deadlinem. Uá! A to ještě nemám žádný zkoušky hotový...!

Je mi ze sebe stydno. Pořád bych jedla, abych ten pocit zajedla. 

Měla bych si vážit toho, že studuju tam, kde jsem nejvíc chtěla. Tam, kde nejvíc chtělo desítky dalších, ale já měla to štěstí, že jsem se tam dostala. Studuju, abych pak pomáhala. Chvályhodné.

Přitom sama si pomoci nedokážu. Četla jsem tolik krásnejch knížek o prokrastinaci, ale nejsem schopná si z nich něco odnést. 

Tak co zkoušky, kolik ti toho ještě chybí? - Všechno.

Soucitnej úsměv a rozpaky.

Ach můj Bože! Pomoz mi prosím.

Abstinuju

Jsi můj pervitin
když Ti pošlu pár slov
neuroticky klikám nechám rozsvítit displej mobilu
aby se tam objevila žlutá obálka
1 nová zpráva

a nic se neukazuje
a já skučím trhám si vlasy
mám chuť na cigáro
závislost zakrýt jinou závislostí

Pak pláču do telefonního sluchátka
na ulici nepříčetně je mi zima
lidé se otáčejí
a mně je to jedno
v Celetný ulici

Jsi moje droga
tvrdá závislost
implantuju si Tě do krve
dennodenně
myslím na Tebe
s nepatřičnou vytrvalostí
takhle to nemůže pokračovat
Peťulko

Jsem neskonale sebestředná
sobecky hříšná
blbě osobní na veřejný stránce
a bojím se jít na zpověď

Navenek se usmívám
prý působím uklidňujícím dojmem
to jen sem bliju
jako bulimička která je veselá
a pak si v záchodový kabince strká prst do krku

Půjčila jsem si knihy od pana Nešpora
možná budu chodit na skupinový terapie
chci bejt svobodná
chci abstinovat
chci žít

MUDr. Otto Horák

Chtěla bych tu sdílet mail, který jsem poslala panu doktoru Horákovi,
po jedné z jeho přednášek, kterou jsem zažila.

Vážený pane Horáku,

minulý pátek jsem se v plzeňském finess centru Contours
účastnila Vaší přednášky na téma Zdravé hubnutí.

Musím říct, že i přes to, že jsem se celou dobu usmívala,
se mi Vaše přednáška nelíbila. Vypisovala jsem si, co mě zaujalo,
abych si to pak sama dozjistila a prozkoumala.

Přednáška mi nesedla ne ani tak tím, že byste říkal nějaké vyslovené  bludy,
ale daleko víc mi byl nesympatický Váš projev.

Od začátku až do samého konce jsem ve vzduchu cítila manipulaci.

Jistě jste, podobně jako já, studoval nějaké příručky manipulace.

V pátek jste použil úplně všechny metody, které znám.

Vytipovat si nejslabší článek (starší paní, patrně jiné národnosti,
která si stěžovala na bolesti zad a Vy jste se k ní neustále obracel,
dokonce jednou ve stylu: "Řekněte ano!"), projevit spoluúčast
(já taky chci být zdravý a štíhlý a hlásím se s Vámi), zachovávat kontakt
s publikem, dát účastníkům dárek - vyšetření nohou. Po vyšetření
ze všech vymámit telefonní číslo (doteď mě mrzí, že jsem Vám ho dala),
a noví klienti jsou na světě. Nedokázala jsem taky pochopit, jaká je motivace lidí,
kteří Vaší metodou již zhubli, aby se dostavili na přednášku,
když všechny zásady Vašeho programu jistě znají.

Oháněl jste se tím, že Vaše postupy jsou ověřeny velkým množstvím odborníků
a výzkumů, aniž byste nějaký konkrétní uvedl.
Neexistuje žádný seriózní důkaz o tom, že něco jako překyselení organismu existuje.

Je mi jasné, že neděláte nic nezákonného, že Vaše postupy nic nezakazuje.
Ale mně se to zdá nemorální a budu na tento fakt upozorňovat své přátele.
Samozřejmě ale každý svého štěstí strůjce - věřím, že leckomu může Váš styl
i Vaše postupy vyhovovat nebo pomáhat.

Děkuji Vám tedy za to, že Vaše povídání mi posloužilo
jako plodná psychologická studie.

Patřím k lidem, kteří rádi diskutují a dělí se s ostatními o svůj názor,
a radši než aby někoho "pomlouvali za zády", ozvou se přímo osobě,
které se to týká. Proto Vám píšu, i když mi není příjemné tyto věci sdělovat.
Jsem bytostně přesvědčená o tom, že lidé k sobě mají být upřímní.
Mrzí mě, že jsem si o tomto, co teď píši,  s Vámi nedokázala v pátek promluvit z očí v oči,
ale snad se mi tato schopnost s věkem a zkušenostmi zlepší.

Věřím, že mou konstruktivní kritiku přijmete
jako možnost se nad sebou zamyslet,
nebo minimálně jako jiný pohled na Vás než ten,
který jste nám pouštěl ze záznamu:
"Vaše dieta mi změnila život".

S přátelským pozdravem...

.

žiju. jen o tom nepublikuju.